18.7.2019, čtvrtek, den 13 - Tottori a jediná japonská poušť

- dnešním cílem je město Tottori a jediná původní japonská poušť, která se zde nachází
- do Tottori jede vlak z Izuma kolem dvou hodin, vstáváme tedy už kolem 6 a jdeme na vlak v 7:30, aby jsme měli v Tottori dost času
- jedeme limitted express super Matsukaze
- je to dieselový vícevozový vlak ve stylu motoráku (jako většina japonských vlaků nemá lokomotivu a vozy pro pasažéry mají hnané nápravy) s několika vozi
- zřejmě tedy alespoň část trati z Izuma do Tottori není elektrifikovaná
- jedeme kolem jezera Shinji a pak kolem japonského moře až docTottori
- na nádraží sedáme na místní bus jelikož písečné duny sou celkem daleko od centra města
- během jízdy autobusem začíná dost pršet, tak nejdříve volíme prohlídku písečných soch v písečném muzeu
- sochy vždy stojí cca rok, pak je zboří a z písku udělají soubor soch na nové téma
- kvůli tajfunúm je hlavní soubor soch ve velké hale, která jej vhrání před vlivy počasí
- letošní téma je jihovýchodní asie, tak je v hale obří a velice detailní socha Ganddyho, Mohenjo daro, Taj Mahal, Budha, a další významné osobnosti a místa z tohoto regionu
- sochy sou opravdu velmi detailní a velice prostorové
- spíš my vypadáme 2D, když se u soch fotíme :)
- stále vydatně prší, tak kupujeme aspoň plyšového velblouda (skuteční asi v tomhle lijáku jezdit nebudou) a jdeme na oběd
- obědváme v jedné místní restauraci, kde mají karé (japonská varianta kari) ve tvaru písečných dun, i s velbloudem :)
- na předpovědi počasí nacházíme malou díru v mracích a opravdu déšť slábne
- teď nebo nikdy, vyrážíme do pouště
- po písku se dobře de a působí pevně
- to zvláštní, už do něj půl dne pršelo a při nabrání do ruky netvoří pevné hroudy, spíš se drolí
- procházíme kolem nástupiště pro velbloudy, ale žádní tu nejsou, asi kvůli dešti
- aspoň máme toho plyšového z omiyage shopu :)
- pomalu stoupáme na první ue dvou hlavních dun
- díky dešti máme poušť v zásadě pro sebe a právě prší dost málo a i se skládacím deštníkem se to dá
- poušť na jedné straně přechází přímo do moře, kde právě pluje remorkér s vlečným člunem
- po chvíli toto soulodí zatáčí a z tažného člunu mizí náklad zřejmě dveřmi ve dně
- měli jsme to štěstí vidět doplňování písku na vlastní oči! :)
- i když je poušť přírodního původu, změnili se od te doby působením člověka okolní podmínky
- podnebí je (asi kvůli zemědělství ?) vlhčí a tak je potřeba poušť plet, aby nezarostla
- zároveň přístavní hráze a vlnolamy narušily přirozené proudění písku v moři kolem pobřeží a písek je tak potřeba převážet na správné místo pomocí lodí
- z dun je hezký výhled do okolí - jak na moře, tak směrem do vnitrozemí na mlžné hory a několik blízkých budov ztrácejících se v zeleni
- je to zvláštní, jak mezi dvěma dunami to vyadá jako na Sahaře (až na ten déšt :D ) a stačí udělat pár kroků a jsou vidět zalesněné hory všude kolem kde není moře
- zdá se, že v zásadě máme štěstí, díky dešti máme poušt pro sebe :)
- prošli jsme "hřebenovou tůru" přez dvě havní duny a pořídili fakt hodně fotek a videí :)
- odcházíme z dun na místní silnici a pokračujeme tunelem k Watanabe museum
- cestou často potkáváme skupinky navzdory dešti běhajících středoškoláků, skupinek je hodně, možná se někde poblíž koná nějaké sportovní soustředění
- Watanabe muzem je soukromá instituce, která má jak zjištujeme poměrně děsivě velkou a autentickou kolekci samurajské výzbroje
- brnění, meče, kopí, luky, jezdecká výbava
- paní z muzea nás fotí s překvapivě těžkou věrnu replikou samurajské helmy, za námi je přitom soubor brnění, který podle paní co nás fotí, byl svědkem skutečné bitvy
- kousek vedle je pak soubor rudých brnění slavného klanu Takeda
- muzem nemá jen zbraně a výzbroj, ale i další exponáty - mince, nabytek, nábženské předměty, hodiny a dokonce i sérii zachycující vývoj japonských fotoaparátů a kamer
- loučíme se s muzeem a vzhledem k tomu, že stále prší rušíme původní plán podívat se na Totori Castle a raději jedeme autobusem zpátky na nádraží
- v autobusu poprvé zkoušíme lístečkový způsob placení
- při vstupu prstředními dvěřmi si vyzemete lísteček s číslem stanice z mašinky
- zobrazovací zařízení v přední části autobusu průběžně zobrazuje, kolik je pro jízdu z našeho čísla stanice právě zaplatit
- toto číslo se zamozřejmě zvyšuje s ujetou vzdáleností
- při výstupu je potřeba přesně odpočítat jízdné podle udaje na displayi vpředu a vhodit před výstupem předními dveřmi do mašinky u řidiče
- zjištujeme, že v mašince je malý běžcí pás, na který lístek a mince spadnou a řidič je tak může zkontrolovat, než je pás vyklopí dolů do zásobníku
- zajímavý systém ! :-)
- zatím jsme v budech vždy budto platili suicu nebo jeli celou cestu a platili plné jízdné
- na železniční stanici Tottori sedáme do lokálního motoráku, který staví na všech stanicích po cestě
- tent krokrétní je ozdoben postavamy ze slavné mangy Detective Connan
- referencí na Dtective Connan jsme už cestou do Tottori viděli víc, možná autor z reginu pochází ?
- viděli jsme taky několik Gegege no Kitaro motoráčků
- až na uměleckou úpravu je to ale opravdu jen obyčejný dvouvozový diselový motorák, kterým se budeme kodrcat příští 3 hodiny :-)
- cesta je sice trochu úmorná, máme však zase možnost sledovat jak cestují vláčkem obyčejní lidi a hlavně velké množství školáků a středoškláků, kterým asi už skončilo vyučování a vracejí se zpátky domů
- jak školáci tak středoškoláci mají překvapivě velkou variaci ve střihu a barevném provedení dívčích školních uniforem, různe typy sukní, vrchní blůzy, ruzné školní insignie, atd.
- klučičí uniformy jsou napak dost typizvané - skoro všichní majít ted v létě tmavé kahoty a bíou košili
- cca v druhé části cesti si všímáme dalšího fenoménu - mnoho pěkně oblečených mladých japonců jede vláčkem z menších měst do těch větších
- moje teorie je, že středoškoláci, kteří už mezi tím dorazili domů se převlékli a jdou do města pařit :-)
- cestou máme dobrý vyhled na okolní krajinu, zejména jezero Shinji a místní dominantu, horu Daisen
- když konečně vystupujeme na stanici Izumoshi, jsme odměněni nádherným západem slunce :-)
- po více než pěti hodinách cestování a probíjení se deštěm na poušti je čas na onsen
- nejbližšsí je hned vedle stanice
- budova je moderní dřevěná a v pozadí hraje melodie z cesty do fantazie
- mimo prostorné vnitřbní lázně mají taktéž venkovní úsek s malým babusvým hájkem v vzadu a třemi dřevěnými onsen vanami vpředu
- je zde také zchlazovací bazének pro přilehlou saunu a lehátko a špalky, na které si člověk může sednout na zchlazení po koupeli
- překvapivě dlouho člověku z těla ještě stoupá pára :-)
- osvěženi onsenem jsme připraveni na další dobrodružství

17.7.2019, středa, den 12 - Izumo

- dnešním cílem je prozkoumat město Izumo a možná i část jeho okolí
- prvním cílem je Izumo Taisha, jedna z nejstarších a nejdůležitějších shinto svatyní v Japonsku
- ke svatyni je to pěšky celkem daleko, rozhodujeme se tedy mezi autobusem a místním vláčkem, které oba ke svatyni jedou
- volíme vláček soukromé Ichibata Electric Railway, která již přez 80 let vozí pasažéry do Izumo Taisha & do blízkého města Matsue
- vláček je dvouvozový elektrický motoráček a v jednom voze jsou sedadla umístěna v pravém úhlu ke směru jízdy a vůz je tak zařízen jako vyhlídkový
- ubíha kolem nás pěkná polo-zemědělská krajina izumské aglomerace
- v půli cesty vjíždí vláček do úvratě v jedné ze stanic a dále pokračuje opačným směrem ke svatyni
- u stanice je vystavený starý dřevěný elektrický vláček  s velkým světlometem na střeše, který dříve na této trase jezdil
- zahrál si také v japonském filmu Railways od 49 letém úředníkovy, který se rozhodne stát strojvedoucím místní železnice
- ke stanici však dřve vedla i linka JR, která byla však v roce 1990 zrušena
- konečná stanice odkud se pasažéři vydávali ke stanici však ještě stojí
- budova vypadá velmibpěkně a kombinuje prvky tradiční japonské architektury a  prvky používáné při stavbě svatyň
- zachován je i velice pěkný dřevěný interiér
- budova v současnosti zřejmě jinak slouží jako komunitní centrum
- kolem nastupišť stále ještě jsou mírně rezavé koleje, které však na obou stranách stanice záhy končí
- trochu mi to připomíná krátké anime Keifuku-san :-)
- na zadní koleji je na statické ukázce parní lokomotiva s tendrem (jestli dobře počítam již třetí v pořadí, kterou jsme takto objevili)
- a teď už opravdu jdeme ke svatyni, nejdříve pěknou uličkou lemovanou obchody se suvenýry a restauracemi, pak parkem
- v parku si dáváme kakigóry, strouhaný/drcený led s příchutí, který prodává paní ve stánku
- po tom co si obědnáme odbíhá paní nahodit malý dieselový generátor, který pohání drtičku ledu - zajímavý systém :-)
- procházíme parkem, všude je tu mnoho soch roztomilých zajíců
- také tu vidme další výjevy s místním hrdinou z dávných dob - hrdna a zajíc, hrdina a vlna
- ve městě jsme viděli ještě hrdinu bojujícího s více hlavým drakem a tahajícím otrov na laně
- po klasickém rytuálním očištění rukou a úst/obličeje vcházíme do hlavního areálu Izumo Taisha
- areál je ohraničen velkou dřevenou zdí, uvnitř jsou různé budovy svatyně a pak uprostřed vnitřní oblast opět ohrazená dřevěnou zdí, ve které se nachází masivní hondan, nejposvátnější budova šintoistické svatyně
- zatímco u některých svatyní jde dojít až k hondanu (dovnitř obyčejní lidé pokud vím nikdy nechodí snad v žádné shinto svatyni), v Izumo Taisha mají přístup do vnitřního areálu jen mladé kněžky miko a shinto kněží
- podle vykopávek byla  dávno v mnulosti svatyně moýná až dvakrát větší rozlohou než v současnosti a hlavní budova zřejmě stála na velmi vysokých dřevěných sloupech, aby tak svatyně byla blíže k nebi/bohům
- v současnosti je Izumo Taisha považována za svatyni zaměřenou na manželství a dlouhodové svazky
- tomu odpovídají i emma tabulky a taismany, které roztomilé miko prodávají v jedné z budov svatyně
- za svatyní se už zvedají zalesněné hory, které oddělují severní část izuma od japonského moře
- je čas na oběd, který si dáváme v soba restauraci v obchodní uličce před svatyní
- zejména sudené soba nudle které ve svatni mají se skvěle hodí ke schlazení v horkém dní
- naší další zastávkou je muzeum prastarého Izuma, které se nachází hned vedle svatyně
- nejdříve jdeme na expozici o tatara - tradičním japonském způsobu výroby železe z železné rudy a hlavně japonských železitých písků
- je tam mnoho cenných archeologických nálezů, dokazujících, že železo se v místním kraji vyrábělo ve velkém již od pradávna
- drtivá většina expozice je však v japonštině, tak tato výstava pro nás není až tak informačně přínosná
- o dost zajímavější je stálá expozice o historii Izuma
- expozici vévodí obří model toho, jak mohla vypadat kdysi Izumo Taisha na vysokých sloupech s masivním přistupovým schodištěm
- zvláště k tehdejším technickým možnostem by postavit takovou svatyni jistě nebylo jednoduché
- vedle velkého modelu je několik modelů menších, ukazujícich další varianty toho, jak mohla svatyně na sloupech vypadat
- je zde také mnoho dalších modelů toho jak vypadala staré vesnice, výrova keramiky a železa
- jednu paní z osazenstva muzea nám na mapě ukazuje, jak kdysi místní oblast vypadala - v oblasti dnešního města Izumo bylo několik jezer a jezero Shinji bylo asi o čtvrtinu větší
- zároveň je na mapě vyžnačeno velké množství míst, kde porobíhala těžba, zřejmě železné rudy nebo železitých písků
- pokud tomu co paní říká dobře rozumíme, stačila tato pre-industriální leč masivní a dlouho trvající těžba k tomu, aby se delta řek tekoucích z hor zanesla hlušinou a vznikla tak jak pláň na které dnes leží Izumo, tak menší jezero Shinji
- velmi zajímavé! :)
- pokračujeme kolem ukázek místních šperků a starých zbraní
- repliku jednoho starého meče, ještě ne úplně katany, si mohou návštěvníci potěžkat
- v muzejním obchodě je možné koupit nože (pochopitelně velmi drahé) vyrobené z tattara železa a nefritové klenity magatama, které je možné často vidět v anime jako odkaz na starojaponskou mystiku
- z muzea jdeme na autobus ma malé autobusové nádraží, ležící na druhé straně svatyně
- busem jedeme k majáku Hinomisaki po silnici kolem pobřeží s malebnými útesy
- maják Hinomisaki, prý snad nejvyšší v asii je přístupný veřejnosti a vypadá pěkně
- možná je to tím, že jsme v Japonsku, nebo že se obsluze nechce zametat 118 schodů ale dovnitř je možné vejít jen bez vnější obuvy, jako do japonského domu
- nahoře je skvělý výhled a rozumně vysoké zábradlí
- taky celkem dost fouká a msimacek tvrdí, že cítí je se maják mírně naklání působením větru
- od majáku pikračujeme po stezce na útesech k malé kamenité pláži a rybářské vesničce, na rybářské pláži si trochu smočíme nohy, na plavání je to tu asi moc členité
- v příboji plave velka oranžovo růžová zjevnle mrtvá medůza, je fakt obrovská
- když se vracíme kolem páté hodiny na konečnoubautobusu, udála se tu zajímavá změna - malá nákupní a restaurační ulička má všechny obchody a restaurace zavřené a je tu pusto a prázdno
- klasika, je 5 a normální Japonska zavírá :-)
- bus zpátky nám jede až za hodinu, tak jdeme na další zastávku kolem svatyně Hinomisaki
- cestou pod námi vidíme přístav a malou svatyni na skalnatém ostrově  u pobřeží kde sídlí mořští ptáci
- tato malá svatyně je součástí svatyně Hinomisaki
- toutu svatyní procházíme cestou na zastávku autobus, svatyně je středně velká a pěkná
- ještě máme chvilí času, tak Rado i já píšeme blog
- autobusem jedeme k Izumo Taisha a odtud dalším autobusovým spojem ke stanici Izumoshi
- stejně tak jako my se vracíme vidíme středoškoláky vracet se domů na kolech
- u stanice jdeme.na moc dobré running sushi
- mimo toho co jede kolem, je možné si i přímo objednávat přez dotykovou obrazovku
- účtování probíhá klasicky podle barvy talířku které si každý nabral
- mžídek měl hodně talířků navíc označených roto, ukazuje se že, jsou slosovací a vyhrává pár drobností k snědku

16.7.2019, úterý, den 11 - Opuštěný ostrov Hashima/Gunkanjima a jízda vlakem přez půl Japonska

- předevčírem v Nagasaki jsme si objednali lístky na exkurzi lodí na ostrov Hashima na 16. července
- to je však zároven den kdy se přesouváme z Fukuoky do Izuma
- díly skvělé japonské vlakové síti se to však dá stihnout :)
- vstvávámě kolem 5 ráno, na Hakata station dáváme kufry do skříněk (dobrý vychytávka - skřínky tu jde platit a otevírat suica kartou)
- následuje jízda limmited express Kamome do Nagasaki, cca 2 hodiny, kdy dospáváme
- dorážíme klem 8:30 a jdeme na check-in pro plavbu na Hashimu, který je situován v Gunkanjima Digital Museum
- muzeum pomocí mnoha digitáních multimediálních i fyzických expozic popisuje jak ostrov samotný, tak život lidí na něm
- celkem  to hodí, jelikož většina ostrova je pro nrnální turisty nepřístupná, halvně díky riziku zřácení budov a jejich částí
- přece jenom se o domy na ostrově nikdo od roku 1974 nestaral
- v 9:50 vyrážíme ve skupince s organizátory k molu, kde už kotví lod Jupiter, která nás na Hashimu zaveze
- kousek od Jupiteru na kotvišti pro výletní lodě kotví další výletní obr - tentokrát je to Quantum of the Seas
- chvíli předtím když jsme šli na check-in tak tam ještě nebyla
- zdá se, že to funguje tak, že výletní lodě ráno přijedou, turisté jdou do města a večer se zase přesunou dál
- recherche na Wikipedii říká že obří lod ma výtlak 160 000 tun a uveze dohrmady asi 5900 cestujících a 1500 členů posádky
- opodál kotvící torpédoborec aegis Kongou japonských námořních sebeobranných sil je protim tomuto obrovi opradu mainkatý s cca dvacetinovým výtlakem   7500-9500 tun
- je ale dost možné, že Quatum of the Seas narozdíl od Kongou nedokáže sestřelovat letící balistické střely (okud quantum v názvu neznačí nějakou superzbran :-) )
- nase lod vyráží z přístavu a projíždí kolem velkých lděnic firmy Mitsubishi, kde byla mimo jiné postavena druhoválečná bitevni lod Musashi, sesterská lod slavné bitevní lodi Yamato
- prjíždíme pod vysutým mostem pro auta a vyplouváme do vnějšího zálivu
- všude je mnha malých a menších ostrůvků a dalších lodí
- proplováme kolem ještě větších loděnic firmy Mitsubishi, kde právě buují velkou nákladní lod na přepravu zkapalněného zemního plynu
- lod krátce zastavuje na jednom zjevně rekreačním ostrově kde nabírá několik dalších pasažérů a pak už směřuje k ostrovu Hashima
- projíždíme kolem ostrova Takashima, kde se rovněž těžilo uhlí, ale je to pořád +- normální ostrov, ne původně jen skála uprostřed moře jako v případě Hashimy
- konečně vidíme Hashimu a je to úchvatný pohled, malé betonové město uprostřed moře! :-)
- loď ostrov objíždí zatímco u mola kotví další loď a můžeme si tak ostrov prohlédnout ze všech stran
- během celé výpravy vše průběžně komentuje starší paní, která na ostrově žila a je naší hlavní průvodkyní
- během toho jak ostrov obeplouváme, říká nám k čemu jednotlivé budovy sloužily a upozorňuje nás i na různé další technické detaily, jako například dopravník na hlušinu který vedl skrz jednu z obytných budov
- paní samozřejmě mluví japonsky, dostali jsme však také něco jako malé rádio s jedním špuntovým sluchátkem, které poskytuje podobný komentář v angličtině
- před přístáním ještě loď poodjede kus od ostrova, abychom mohli vidět proč se Hashime říká také Gunkanjima, neboli battleship island
- a opravdu, z tohoto úhlu ostrov skutečně vypadá jako bitevní loď! :)
- přistáváme na zrenovovaném původním molu pro pasažéry a konečňe jsme na Hashime! :)
- po ostrově je možné se kvůli potenciálně nestabilním budovám pohybovat jen po vyznačených cestách se zábradlím
- přesto je však stále možné zahlédnout a zažít mnoho zajimavého
- první zastávka je v místě kde bylo průmyslové zázemí dolu, zásobníky na uhlí a šachty
- nad námi na skále byly nádrže na pitnou vodu, školka (průvodkyně říká, že se děti pěkně nachodily do schodů ale výhled prý za to stál ! :-) ), byty úředníků a raké ostrovní svatyně
- druhá zastávka je v místě kde stálo ředitelství dolu, kus podepřené cihlové fasády ještě stojí
- ředitelstvím procházeli všichni horníci do dolů a zase zpátky ven, přez speciální dvoustupňovou lázeň (mořská, pak sladká voda), kde ze se be smyly důlní špínu
- důl šahal až kilometr hluboko a mnoho kilometrů horizontálně pod okolní moře
- došlo dokonce k propojení s dolem na sousedním ostrově (zřejmě na Takashimě)
- v dole bylo velmi horko a vlhko (~37 stupňů celsia & 95% vlhkost)
- prý to bylo jako pracovat v sauně
- je tu také vidět původní kamenná hráz z období Meiji, která stále úspěšně odoláva vlivům moře
- třetí a poslední zastávka se nachází mezi troskami 25 metrů dlouhým plaveckým bazénem a bytovým domem číslo 30
- zdroje se různí v tom, či voda v bazénu byla slanna či sladká
- sladká voda a elektřina byla přiváděna na ostrov podmořským vedením z blízkého ostrova Takashima
- mimo sezónu bylo v bazénu hřiště pro formu baseballu přizpůsobenou místním podmínkám
- bytový dům číslo 30 je inikátní tím, že se jedná o první velkou železobetonovou budovu v japonsku
- železobeton byl zvolen kvůli odolnosti vůči tajfunům
- byla postavena v roce 1916 a v každém patře žilo 20 rodin
- v prostředku je malý dvorek, na střeše bylo hřiště pro děti
- na střechách jiných domů pak byly zahrady
- prohlídková trasa končí, tleskáme paní průvodkyni a pomalu jdeme zpátky na loď
- cestou je dobrá příležitost ještě pořídit pár fotek a selfie :-)
- loď jede zpět, opět se zastávkou na rekreačním ostrově
- cestou prodávají kastella zmrzlinu s podivným maskotem ostrova, je moc dobrá !
- projíždíme ještě jednou kolem loděnic, tentokrát blíž a můžeme si tak lépe prohlédnout jak obrovské jsou
- po přistání se fotíme s maskotem ostrova který jopká po nábřeží
- vevnitř musí být asi dost malý japonec nebo japonka, jelikož maskot není moc vysoký
- kupuji ještě pár Hashima/Gunkanjima suvenýrů a knížek a raději už se přesouváme na stanici
- mohli by sme se ještě znovu vrátit do Gunkanjima Digital Museum (lístek byl v ceně exkurze), ale vlak nám jede za hodinu a nestihlo by se to
- na stanici ještě kupuji kastelu, muzeme si ji pak sníst v Izumě s Radem
- čeká nás první část našeho dlouhého (cca 8 hodin) přesunu do Izuma s dvěma přestupy
- nejdříve jedeme limmited expressem Kamome do Hakaty (pro velký zájem počtvrté :D )
- vybíráme kufry ze skříněk, kupujeme ekiben (nádražní bento krabička) 
- sedáme na shinkansen zbfukuoky do Okayamy, budeme tam asi za dvě hodiny
- vystupujeme v okayamě, která z hlediska dopravního uzlu působí dost jako Česká Třebová
- co tak vidíme ze stanice, město vypadá pěkně, asi vy sme sem při nějaké další výpravě měli zavítat
- následuje poslední vlak dnešního dne, limmited exoress Yakumo, kterým pojedeme cca 3 hodiny přez hody z Okayamy do Izuma
- vlak vypadá zvenku dobře retro :)
- už se stmívá a vlak si to postupně šine přez noční hory k cíli
- kolem desáté hodiny večerní dorážíme na stanici Izumoshi
- ubytováváme s v Guesthouse Itoan, kde nás už čeká Rado, který dorazil již ráno a stihl tak už jeden výlet do okolí
- čas jít spát po dlouhém, ale velmi zajímavém dni :-)

15.7.2019, pondělí, den 10 - Slunečný den ve Fukuoce

- ráno svítí slůnce & vstáváme později abychom si trchu odpočli po poměrně náročném výletu do Nagasaki
- plán na dnešní den je podívat se, jestli se v centru ještě konají nějaké akce kolo Yamakasa festivalo, který vrcholil závodem festivalových floatů v brzkých ranních hodinách a pak se vzhledem k počasí vypravit k moři a možná se i vykoupat
- nejdříve na stanici bookujeme vlaky na další den (Fukuoka-Nagasaki-Fukuoka-Okayama-Izumo), kdy máme v plánu výlet na Hashimu/Gunkanjimu
- poté si v horním patře Yodobashi budovy vedle nádraží dáváma na  oběd shabu-shabu
- jedná se o jídlo půvdně osackého původu, kde si hosté ve velkém hrnci přímo na stole (ve kterém je integrovaný vaříč) připravují kusky na jemno nakrájeného masa a různé přílohy (zelenina, houby, nudle, atd.)
- je možné si zvolit jak typ a množství masa, tak typ výchozího vývaru
- název shabu shabu odpovída zvuku který vzniká když hůlkami namáčíte maso do vrucí vody v hrnci
- bylo to moc dobre! :-)
- následně vyrážíme do Kushida shrine podívat se jestli ještě probíhají nějaké festvalové aktivity
- zdá se, že festival už opravdu skončil nočním závodem, a ve svatyni je klid
- můžeme si tak svatyni alespon projít a nafotit za dne
- v areálu svatyně ještě stojí malý montovaný amfiteátr, který každý rok pro Yamakasa festival postaví, jelikož trasa prochází areálem svatyně
- uprostřed amfiteátru je dřevěný sloup, který musí jdnotlivé festivalové floaty co nejrychleji objet než mohou pkračovat po trase dál
- příjde nám, že je ještě čas a vyrážíme směrem k moři
- na jeden z ostrovů ve fukocké zátoce jezdí JR vlak, lterý nám kryje JR rail pas
- zajedeme na ostrov, pokocháme se výhledem a zajdeme se na pláž vykoupat
- vlaková souprava která nás na polo/ostrov veze je zajímavá sama o sobě
- jmenuje se DENCHA a jedná se o vlak který dokáže jezdit jak na běžných elektrifikovaných tratích, tak se staženým pantografem na tratích bez elektrifikace pomocí palubních baterií (ty se pak zase automaticky nabijí na elektrifikovaném úseku)
- tato schpnost se hodí v našem případě, jelikož trat n ostrov není elektrifikovaná
- část krajiny koelm tratě vypadá trochu jak v severním německu, z jedné strany písečné duny, z druhé bariérové jehličnany
- jdeme se od stanice podívat k moři, je tu skvělý výhled na celý záliv
- dále vyrážíme na sever ostrova směrem k pláži a narážíma na menší předem nezjistitelný problém
- to co bylo n google mapě označeno jako park, je multifunkční komerční park s akvaparkem a zoo s kapibarami
- to by obecně nebyl problém, vstupné je zřejmě kolem 500 yenů
- problém je, že je skoro 5 hodin a park jako většina Japonska v 5 hodin zavírá
- pokus se chceme dstat na pláž, musím tedy celý obrovský par obejít :D
- škoda, kdyby jsme přišli dřív, bylo by to v pohodě - musíme příště hold lépe plánovat :-)
- postupně zjištujeme, že vastně skoro celý ostrov je rozdlen mezi nekolik privátních areálů
- o golfových hřištích sme věděli, ale i to co vyadalo jako průchod k moři mezi komerčním parkem a golfákem se uakzuje být nějakým privátním hostelovým areálem
- jediná veřejná část trova je tedy městečko choulící se mezi privátními areály :-)
- klušeme tedy středem osrova kolem hlavní silnice, která pokračuje o hrázi na další osrov
- u hráze se konečně dostáváme na pláž hned na obou stranách ostrova
- ze strany fukuockého zálivu je pláž celkem čistá až na nějaké řasy a překvapivé množství vyplavených instant ramen misek
- několik lidí tu sklízí koupací vybavení a další tu rybaří
- na pláži na druhé straně ostrova foká celkem silný vítr a pláž zase připomíná pbřeží severního Německa (které na rozdíl od japonského pobřeží znám paradoxně jenom z televizních pořadů :P)
- z této strany ostrova už je volné moře, v dáli je jenom vidět malý ostrov s útesy
- asi vzhledem k tomu, že tato pláž sousedí s otevřeným mořem, je tu o dost větší vyplavený nepořádek
- na této pláži se zrovna nikdo nekoupe ani nerybaří, jen tu skupina čínanů krmí poletující racky
- pláž se táhne do dálky klem ostrova a vypadá prázdně
- další ostrov za hrází vypadá pěkně, ale už je moc pozdě na něj chodit
- nakonec necháváme i kupán a raději jedeme autobusem z polo/ostrova zpátky do fukuocké aglomerace
- vystupujeme na malé příměstské stanici a čekáme na vlak do Hakata Station
- malá stanice je pěkná a jak by vypadla z mnoha anime, která se často odehrávají právě kolem takovýchto malých příměstských stanic
- taky díky tomu, že se jedná o malou stanici, mnoho vlaků pouze projíždí a my si je díky tomu můžeme při průjezdu natočit :-)
- po příjezdu na Hakata station zkoušíme jednu místní zajímavost - pěší tunel mezi dvěma stanicemi metra
- výstupní chodby vedoucí na povrch ze stanic metra Hakata a Gion se zřejmě potkaly a tvoří dlouhou chodbu kterou je možne projít mezi těmito dvěma stanicemi suchou nohou
- část tunelu slouží také jako parkoviště pro jízdní kola, lidé pravděpodobně sejdou dolů, zaparkují kolo a jdou na metro nebo na vlak
- ze stanice Gion jdeme pěšky na nábřeží jdnoho z místních kanálu na další místní zajimavs, pouliční jídelní stanky yattai, kterými je Fukuoka pověstná
- naše obavy, že půjde o turistickou past se nenaplnují a minimálně náš stánek působí autenticky a je tam skvělá společnost dalších japonských hostů sedících na židličkách kolem stánku
- stánky mají primárně rámen, objednáváme však společně různá jiná jídla, jelikož rámenu jsme za posledních pár dnů snědli už cekem dost
- nálada je dobrá, japonští spolustolovníci už něc popili a ptají se nás klasicky odud jsme "ček slovako čekosurovakija!" a čemu se věnujeme "IT enginia ? saikou! okenamochi da na!" :D
- klem deváté už to musíme zapchnout
- Rado valí na noční bus do Izuma
- my musíme balit a brzo vstávat na zítřejší šílený Fukuoka-Nagasaki-Hashima/Gunkanjima-Nagasaki-Fukoka-Okayama-Izumo výlet + přesun :)

14.7.2019, neděle, den 9 - Nagasaki

- dnešním cílem je Nagasaki
- když vyrážíme ještě celkem leje, ale podle předpovědi má přestat pršet kolem poledne
- metrem na Hakata station, odtud limmited expressem Kamome do Nagasaki
- cesta není úplně přímá a trvá přez dvě hodiny
- první část cesty vydíme v dáli zamlžené hory, pak vlak kopíruje pobřeží moře, nokonec vjíždí do érie, tunelů a vyjíždí z nich až téměr v Nagasaki
- při příjezdu do stanice si všímáme velkých staveních prací pro Nagasaki shinkansen, který by měl být uveden do provozu v roce 2023
- před stanicí jsou stánky food festivalu, kde se potkáváme s Radem, který jel z Fukuoky busem
- jdeme zjistit jestli nějaká loď na Hashimu/Gunkanjimu má ještě volná místa
- žádná ze tří spokečností už nemá volno
- bókujeme místa na 16. července u společnosti s poněkud zvláštnim maskotem ve tvaru ostrova Hashima, který pobíha po jejich molu a volíme alternativní program, průzkum města
- v přístavu kotví obří zaoceánská loď/plovoucí hotel Spectrum of the Seas
- na druhé straně zálivu vidíme šedou vojenskou loď a loď pobřežnín stráže
- je tu také kupa robustních remorkérů, které asi používají aby dostali obří loďe do přístavu a zase ven
- procházíme po Dutch Slope, děsivě evropsky vypadajíci uličce s obchody na svahu
- na vrchní části ulička ústí k něčemu co vypadá jako středně velký kostel
- na ceduli stojí, že se jedná o unikátní kombinaci, kde je hned vedle sebe šintoistická svatyně, budhistický chrám a křesťanský kostel, zajímavé :)
- přicházíme k Dejimě, původně k umělému ostrovu, kde se jako na jediném míste západní obchodníci v době izolace Japonska za Shogunátu mohli setkávat a obchodovat s japonci
- první zde byli Portugalci, následovaní Holaňďany
- pár let během napoleonských válek, když napoleon převálcoval Nizozemí, byla Dejima dokonce jediným místem, kde vlála holandská vlajka
- současná dejima je velmi věrná rekonstrukce na původním místě - projekt dokonce započal již v roce 1954 a do současného stavu kdy stojí většina budov dospěl teprve v roce 2016
- budovy tvoří zajímavý mix japonské a evropské architektury
- dokonce i vevnitř jsou tatami a na nich barokní nábytek, dost zvláštní kombinace :)
- zajímavé také je, že zatímco Portugalci a pak Holanďané platili za Dejimu nájem, stavbu a údržbu financovali japonci, primárně japonští obchodníci, kteří chtěli udržet obchodní kontakt se zahraničím i přez shogunátní zákaz kontaktu s cizinci
- cizinci byly na ostruvku, kontakt s nimi byl pod kontrolou a mohlo se čile obchodovat :)
- nejzajímavější je asi dům holandského správce stanice, který byl rekonstruován do takřka plné vybavenosti (pár méně důležitých místností je uatím bez výbavy)
- dalši budovy hostí různé expozice (archeologické nálezy, historie Dejimy, popis toho s čímba kudy se obchodovalo) a omiyage obchody
- dalším cílem je Nagasaki Peace Park, směrem více ve vnitrozemí, v místě kam dopadla atomová bomba
- k přesunu používáme místní šalinu
- jezdí tu převážně roztomile archaické jednovozové šaliny s tabulkovými okn, sezením po stranách a old school řídící pákou
- viděli sme asi jednu nebo dvě moderní, ale většina jsou tyhle pěkné & staré šaliny
- s jednou věcí se setkáváme poprvé - když neprobíhá hlášení, přehrává audio systém v šalině různé reklamy
- Ngasaki peace park je částečně v kopci, nahoru vede poměrně upovídaný eskalátor který stále upozorňuje cestující jak je mají používat
- p přední části je fontána ve tvaru křídel, dále jsou sochy které do parku věnovaly nejrůznější státy světa
- přibližně uprostřed na levé straně je socha ženy zvedající malé dítě, kterou v roce 1980 darovalo Československo
- část parku obsahuje i to co zůstalo ze místního vězení - pouhé základy masivních železobetonových zdí
- v zadní části parku pak je velká mírová socha, velká sedící postava apelující na nebezpečí jaderných zbraní a za trvalý mír
- pár set metrů od mírového parku je hypocentrum, bod nad kterým ve výšce přibližně 500 metrů atomová bomba vybuchla
- tento bod je označen černým monolitem, u kterého leží kytice čerstvých květin
- vedle monolitu je rekonstrukce kousku zdi křesťanského kostela, který stál opodál a byl explozí zničen
- mírně pod úrovní teréno je za sklem uchována vrstva popela, suti a trosek vzniklá v důsledku zničujících následků atomového výbuchu
- je asi pět hodin, rozhodujeme se tedy pro výstup na místní horu, kde je prý nádherný výhled na město a okolí
- nahorů jezdí lanovka, takže máme víc možností jal se dostat nahoru a zase zpátky
- jedeme pár zastávek místní retro šalinou, jdeme kolem staveniště shinkansenu, velkých kulových zásobníku, trochu se zamyslíme a jsme pod kopcem
- ještě je dost světla, tak se rozhodujeme pro pěší výstup
- první část cesty vede skrz malebnou obytnou čtvrť postavenou ve velmi strmém svahu
- mnoho domů postavených terasovitě nad sebou spojených strmými schodiši
- zdá se však, že zejména domy na okrajích oblasti jsou už asi většinou opuštěné
- dále cesta pokračuje nahoru zalesněným kopcem
- na temeni kopce kde první cesta končí nacházíme poměrně nečekanou instalaci - výběh pro pejsky neboli "dogu run"
- dále pokračujeme po hřebeni směrem k pozorovatelně
- regulérní pěší cesta  k pozorovatelně je z důvodu stavebních orací uzavřená a tak jdeme po zelené cestičce vyznačené kolem silnice, která vede až na vrchol kopce k pozorovatelně
- stavebni snažení se ukazuje být dráhou, dost možná podobnéhobtypu jako na Petříně, která spojuje vrcholek kopce s prostorným parkovištěm níže na hřebeni
- asi tak chtěji zredukovat provoz na poměrně strmé a klikaté silnici až na vrchol
- nahoře na kopci je stanice lanovky, několik velkých vysílačů a velká kruhová pozorovací věž
- spodní část věže je zasklená se spirálovitě stoupající rampou
- zasklená část se asi dost hodí v zimě
- přístupná je také kruhová střešní terasa, ze teré je nádherný výhled na všechny strany
- teprve nyní mi dchází, že Nagasaki opravdu není jen údolím ústícím do moře, ale že je opravdu obklopena ze všech stran malebnými ostrovy a zálivy
- slůnce už pomalu zapadá, ale je ještě dost světla na to, aby jsme si mohli všechno dobře prohlédnout
- na střešní terase je celkem hodně turistů, které sem dovezly autobusy a není divu, výhled je opravdu nádherný! :-)
- dole vidíme jak obří výletní lod Sectrum of the Seas pomalu za asistence remorkérů manévruje z přístavu ven na volné moře
- kupujeme pár suvenýrů a sledujeme jak se dole pomalu rozsvědcí světla Nagasaki
- podle informční byl noční ohled na Nagasaki vybrán jako jeden ze 3 nejkrásnějších na světě, z těchto 3 jediný který se nachází v Japonsku (další bylo Monaco a třetí jsem nezachytil)
- už je tma, tak n cestu dolů volíme lanovku
- zaměstnanec lanovky se nás ptá jak jsme se dostali nahorů (asi kvůli kombinovaným lístkům na autobus a lanovku)
- tváří se dost zmateně až vyděšeně , když mu říkáme, že jsme nahoru vyšli pěšky :)
- jednosměrný lístek nakonec získáváme, a zaměstanec jej následně kontroluje před vstupem, Ii když nám jej před deseti sekundami prodal
- asi jsme ho opravdu rozrusili :)
- dole ve stanici kupuji v sekci se suvenýry mačkací pěnovkový model staré šaliny kteru jsme jeli v Nagasaki, který po záčknutí vydává roztodivné zvuky - super věc! :-)
- u nádraží se loučíme s Radem, který jede zpátky do Fukoky busem a nasedáme na limmited express Kamome zpátky do Fukuoky, který máme díky railpasu zdarma

13.7.2019, sobota, den 8 - Deštivý den ve Fukuoce

- venku vydatně prší, takže vyrážíme na průzkum fukuoky, pokud možno co nejvíce pod střechou :)
- s Radem dáváme sraz v nákupním komplexu Cannal City Hakata
- komplexem prochází síť vodních kanálů a celý komplex vypadá velmi pěkně a futuristicky
- je zde hodně obchodů světových značek, ale taky japonské kulturní obchody, jako Hello Kitty Shop, Jump Shop nebo taky nově otevřený Evangelion Shop
- s Neon Genesis Evangelion také právě v Cannal city probíhá akce, v jejímž rámci bude v hlavním atriu v 20:30 speciální projekce
- tam večer určitě musíme zajít :)
- v nejvyšším patře je "Ramen Stadium" - mnoho různých ramen restaurací (Hakata/Fukuoka je proslulá svým rámenem)
- dáváme si Hakata Tonkotsu rámen za 1080 yenů
- do večerního představení je ještě celkem dost času a stále prší
- Rado našel, že pár zastávek metra od nás je centrum prevence živelných pohrom
- vstup je zdarma a můžeme se tam proškolit na zvládání nejrůznějších pohrom
- na druhý pokus centrum nacházíme (nejdříve jsme vešli omylem do nějakého úřadu, kde nám však ukázali správnou cestu)
- školení probíha po skupinách a zjišťujeme zajímavou věc - všichni ostatní účastníci školení jsou malé děti a jejich rodiče :D
- centrum je obecně asi spíš zaměřeno na děti a mládež, přesto je to všechno velmi zajímavé
- první část je únik z hořící budovy, v zásadě krátké bludiště kde je tma, trochu nezávadného kouře a mnoho dveří které nejde otevřít
- v zásadě stačí jít podle nouzového značení a člověk tak snadno dojde k východu
- další je hašení požáru vodním hasičákem
- dozvídáme se, jak se správně ohlašuje v japonsku požár - hlasitým zvoláním "KAJI DA!" (kaji == oheň)
- útěk, kdy už požár nejde hasičákem uhasit a je potřeba urychleně vzít nohy na ramena se ohlašuje hlasitým zvoláním "NIGEROU!"
- hašení probíhá vůči velké vodě odolné obrazovce, na které běží video požáru
- systém pak nějak (automaticky / manuálně ?) vyhodnotí hašení jako úspěšné nebo neúspěšné
- děti s rodiči úspěšně hasí hořící odpadkové koše
- my však dostáváme něco spešl - požár skladiště
- jak se dá předpokládat, požár skladiště hasičákem nejde zvládnout (náplň vydrží na cca 15 sekund) tskže po vyčerpání hasičáků voláme NIGEROU! a simulovaně zdrhámé
- ostatním se to líbí a tleskají nám :)
- další je plošina simulující zemětřesení
- my dostáváme rovnou 7 na japonské shindo scale, což je nejvyší hodnota
- když se člověk něčeho drží, tak to nějak de zvládnout
- ale radši nechci pomyslet co tohle dělá s budovami, na info panelu pro shindo 7 bylo vidět jak se všechno hroutí k zemi
- každopádně simulátor stačil a určitě to nemusíme zkoušet v reálu :)
- další a poslední je komora simulující vítr o rychlosti tajfunu (30 m/s), je to pořádný hukot, ale dá se to
- něco takového by se nám hodilo na sušení vypraného prádla :)
- mžídek říká, že už jednou v Trnavě zažil i silnější vítr
- centra prevence katastrof se přesouváme do blízkého městského muzea
- muzeum mu obrovskou klenutou vstupní halu, skoro jak na velkém nádraží
- máme asi půl hodiny než muzeum zavře, tak to bereme dost rychle
- první výstava zřejmě pojednává obslavných pečetích co se do Japonska dotaly z číny
- další vístava je obecna a pojednává o Fukuoce od doby kamenné až pobsoučasnost
- několikrát vydíme zmíněný právě probíhající Yamakasa festival a jeho obří floty které s kterými účastníci závodí v ulicích Hakaty
- bylo to hektické, ale i tak jsme se něco dozvěděli o Fukuoce a okolí
- míříme k moři, které už je poměrně blízko
- procházíme čtvrtí mrakodrapů, mezi nimiž ční i Fukuoka Tower
- zjišťujeme, že se špatně fotí, na fotkách prostě není vidět jak je vysoká
- ač Fukuoka Tower vypadá jak mrakodrap, je to ve skutečnosti jen vyhlídková věž
- z blízka je dobře vidět, že v "patrech" mezi přízemím a vyhlídkovou částí nic není
- pláž je pěkná a prostorná, za pláží vidíme záliv a ostrovi v něm
- v dáli jsou vidět také dva velké tankery
- na jeden z nich bychom se rádi zašli vykoupat v moři, dovolí li nám to počasí
- uprostřed pláže stojí kousek v moři na kůlech svatební zameček ze kterého občas vypouštějí různobarevné balónky
- pokračujeme po deštivé pláži kolem obří multifunkční haly a zatáčíme zpátky do města
- procházíme po ostrůvcích skrz jezero v Ohori park, je to tu moc pěkné, akorát celkem prší
- nasedáme na bus a jedeme zpátky ke Canal City
- v buse je potřeba pípnout suicou při nástupu prostředními dveřmi, pak se odpípnout při výsrupu předními dveřmi u řidiče
- pokud by chtěl člověk platit hotově, míva řidič kontrolní krabičku, kam je třeba nasypat peníze
- řidič obnos zkontroluje a páčkou mince vyklopí dolů do zásobníku
- šaliny v Nagasaki pak mají přímo zařízení co počítá mince
- nestíháme představeni ve 20:00 o Yamakasa festivalu, ale na Evangelion představení jsme právě akorát
- před představením se automaticky zatáhnou záclony na oknech v zadní části atria, která slouží jako projekční plocha
- zhasne také některé osvětlení a některé výlohy obchodů
- představení používá jak projekci na zadní část atria, tak mnoho vodních a světelných efektů a dokonce několikrát i projekci přímo na vodní clonu
- samotná projekce je založená na upraveném materiálu z některého z nových Evangelion filmů
- hlavním rozdílem však je, že obří nepřátelský anděl přišel zničit přímo Hakatu a ne fiktivní Tokyo 2 jako ve filmech
- naši hrdinové tomu pak samozřejmě musí zabránit s pomocí svých přez 80 metrů vysokých humanoidních bojových robotů
- projekční plocha má přez 5 pater a vodní efekty skvěle doplňují výbuchy a další bojové scény
- je to celé velmi efektní a těžko popsatelné, to musí člověk prostě vidět na vlastní oči :-)
- po představení ještě čekáme do 21:00 kdy opakují představení o Yamakasa festivalu
- toto představení je kratší (4 minuty oproti 10 minutám Evangelion představení), ale stále působivé
- je to také o to zajímavější, že uprostřed atria je vystavená ~13 metrů vysoká a možná až 2 tuny tězká festivalová float pro Yamakasa festival
- je čas na večeři
- Rado navhuje porovnat možná trochu turistický rámen z Rámen stadium s levněší verzi za 390 yenů v jedné z malých místních restaurací
- cestou procházíme nákupnínarkádou kde je vystavena další obří festivalová float
- rámen je v pohodě, i když jednodušší
- avšak i když si člověkbdokoupí další přísady (ochucená vajíčka na měko, více masa, atd.) pořád to asi vyjde levněji
- cestou k metru potkáváme další obří float, tentokrát dokonce ve vlastním "hangáru" v pěkné svatyni u nákupní arkády
- dojíždíme zpátky do bytečku, dáváme něco vyprat
- už to nemáme kam dávat aby to vyschlo, ale improvizace řeší vše ;-)
- na hák u stropu - který je tam buď pro sušení prádla nebo únikové lano v případě živelné katastrofy - zavěšujeme za držadlo otevřený deštníkba na jeho okraje dáváme prádlo na sušení
- problem solved! :D

12.7.2019, pátek, den 7 - Hisatsu Line!

- Hisatsu Line je velmi zajímavá  a scénická trat vedoucí hornatým kagoshimským vnitrozemím
- viz: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Hisatsu_Line
-  trat vede ze stanice Hayato na pobřeží kagoshimského zálivu do stanice Yamashiro v Kumamotu, v skoro na druhé straně Kyushu
- když japonci na začátku 20 stletí trat stavěli, bylo to pár let po Rusko-Japonské válce a proto byla místo jedndušší pobřežní varianty zvolena lépe bránitelná a zato výrazně složítější trasa vnitrozemým
- výsledkem je nádherná scénická jízda horami po unikátní železniční trati
- jelikož je pátek zároven dnem kdy se přesouváme z Kagoshimy do Fukuoky, nebude se jednat jen o běžnou vyhlídkovou projíždku, my opravdu budeme po Hisatsu Line cestovat odněkud někam, včetně kufrů
- pokud se tedy vše podaří a nezmeškáme jeden z celkem 4, občas celkem těsně navazujících přestupů a nezůstneme trčet někde uprostřed hor :D
- na poslední segment Hisatsu Line (SL Hitoyoshi) máme rezervaci už z prvního dne hned na Naritě, chceme však mít rezervu kdyby nám předtím nějaký vlak ujel
- vstáváme tedy už kolem 7:30, dobalujeme kufry a jdeme na nádraží Kagoshima-Chuo
- místo na Shinkansen odbočujeme směrem na místní linky
- lokální část nádraží je pěkně domácká
- prvním vlakem místního dne je Limmited Express Kirishima
- vlak je v zásadě místní obdobou limmited expressu Sonic, kterým jsme jeli předloni do Beppu (Bepůůů Bpůůů ;-) ), avšak o jednu generaci starší
- Kirishima jede kolem kagoshimského zálivu směrem k oblasti Kirishima a končí v Miyazaki
- z vlaku je nádherně vidět jak Skurajima, ted už téměř bez mraků a život v zálivu
- dorážíme na stanici Hayato  nevypadá to úplně dobře
- máme asi 5 minut na přestup a Kirishima zřejmě má v tuto chvíli přibližně stejné zpoždění (ano, iv japonsku se to občas stane, ale je to velká vyjímka)
- doufáme, že lokální motoráček na limmited expres čeká
- vystupujeme z vlaku a snažíme se najt motoráček, nádražní zaměstnanec na nás volá "nigousha!" - tzn. druhá kolej
- jdeme tam, táhneme kufry nadchodem
- snad nám to neujede, podle informační tabule jede další vlak až snad za dvě hodiny...
- na druhé koleji opravdu stojí dieselový motoráček, ovšem bez jakéhokoli označení kam jede v angličtině
- ptám se proto jedné japonsk paní stojcí na peroně "kono densha wa Yoshimatsu ni ikimasu ?" jede tento vlak do Yoshimatsu ?
- "hai", paní potvrzuje, nastupujeme do motoráčku, který po chvíli odjíždí
- zase jsme se jednou dostali do oblasti kam běžný západní turista nedostane a kde jen znalost angličtiny už nemusí stačit
- jízda dieselovým motoráčkem je pro nás novou zkušenosti - zatím sme jeli vždy jen po elektrifikovaných tratích a tento vláček dokonce ani nemá klimatizaci!
- vevnitř je celkem vedro, ale po chvíli situaci zachranuje vedle sedící japonská slečna, která stiskem tlačítka aktivuje velký otočný větrák namontvaný na stropě vozu
- proudící vzduch činí situaci snesitelnou :)
- motoráček stoupá do hor lesy, mnoha tunely a zěmědelskou krajinou (většinou spíš pár rýžových polí uprostřed lesa)
- dorážíme na stanici Yoshimatsu, stojí tu pěkně vypadající červený dvovozový motoráček
- zdá se, že to je pravdu další vlak kterým chceme je, vyhlídkový speciál Isaburo-Shinpei, kterým pojedeme další úsek Hisatsu line z Yoshimatsu do Hitoyoshi
- vlak se jmenuje podle slavných budovatelů železnice v období Meiji
- v našem směru se jmenuje Shinpei, když jede opačným směrem tak nese název Isaburou
-  palubní stevardkou se necháme usadit na jedno z volných míst a pak už se kocháme vyhledem z oken
- odhadujeme, že většinu pasažérů tvoří japonští milovnící železnice, kteří právě jedí nějako vemi chutně vydající beto, pravděpodobně lokální exkluzivní, které už jsme nestihli kvůli těsnému přestupu koupit
- je nádherné slunečné počasí a dobrý výhled, zároven jsme již celkem vysoko v horách, tak není až takové vedro
- trasa překonává dost výrazný výškový rozdíl a strojvedoucí tak několikrát přebíhá z jední strany vláčku na druhou (motoráček ma řídící kabinu na obou koncích)
- vláček na chvíli zastavuje v několika malých dřevěných stanicích kde je možné se s vláčkem vyfotit, prozkoumat stanici a obdivovat okolní přírodu
- v jedné ze stanic je v depu na statické ukázce jedna z velkých parních lokomotiv, které na této trati kdysi jezdily
- vláček se šplhá na kope, ze kterého jsou dobře vidět jak Kirishmské hory, tak i často stanice ze které jsme před chvílí vyjeli
- Shinpei v jednu chvíli objede horu stouacím obloukem, částečně skrytým v tunelu a pak klesá směrem k Hityoshi
- vystupujeme ve stanici Hitoyoshi a ve vzdálenější části nádraží už vidímě náš další vlak, SL Hitoyoshi, parní lokomotivou tažený vlak jeducí do Kumamota
- SL v tomto přípdě znamená Steam Locmotive
- lokomotiva už stojí v depu a stoupá z ní pára a kouř
- máme cca hodinu a půl do odjezdu SL Hitoyoshi, tak jdeme trochu prozkoumat město Hitoyoshi
- hned před nádražím je onsen, ale zrovna nemáme potřebu se onsenovat, tak jdeme dál
- po právé sraně je obchod se suvenýry, kde mě zaujme velký plakát Maitetsu
- Maitetsu je jponská vizuální novela a vlacích a lidech kolem nich
- zdá se, že jeden díl Maitetsu si vzal inspiraci přímo z Hitoyoshi & vzpomínám si, že jsem snad i něco takového zahlédl na Twitteru
- kupuji si přívěšek na klíče SL Hitoyoshi a zkouším nají nějaké Maitetsu omiage
- mají dřevěné jakoby ema tabulky s jednu postavou z Maitetsu na jedné straně a s druhou stranou volnou, kam je možné si obtisknout roztmilé Maitetsu razítko
- jedna z prodavaček si všímá, že hru znám: "anata wa maitetsu no pureiya desune ?" vy jste určitě hrál Maitetsu ?
- odpovídám že ano (sice zatím asi jen hodinu nebo dvě) a dostávám hezkou Maitetsu pohlednici - milé! :)
- o kousek dál nacházíme informační tabuly, zdá se, že snad rucet míst z Hitoyoshi figuruje 1:1 v Maitetsu - Pure Station, zajimavé! :)
- další na pořadu dne je zajít někam na oběd, je už půl druhé a většina japonských obědových restaurací ve dvě zavírá
- nakonec nacházíme malou domáckou restauraci kousek od nádraží
- všude na stěnách jsu nýdražní cedulky a fotky parních vlaků
- menu i komunikace probíhá v japonštině, však jsme taky opravdu dost daleko od fregventovaných turistických spotů
- spolu s mžídkem si dáváme "hachiroku" obšdvý set, kde hachiroku == 86, označení slavné řady japonských parních lokomotiv
- jedna lokomotiva této řady je součástí SL Hitoyoshi
- mšimáček si dává specialitu dne
- becně je celkem poznat, že Hitoyshi leží urostřed pánve obklopené horami, jelikož většina masa v setu je až n malé sashimi suchozemského původu
- pan kuchař a zřejmě i provozvatel restaurace se nás ptá zda li nejsme z Francie
- to je poprvé, většinou se nás ptají jestli nejsme z USA
- říkáme že jsme z čech a ze slovenska a že dál pokračujeme SL Hitoyoshi
- to se pánovi líbí, evidentně je velký fanušek lokomtiv
- vykládá nám, že když byl malý tak nejen jezdil parnímy vlaky, ale i nějakou dobu dělal topiče v lokomotivě
- loučíme se a vracíme se na nádraží
- razítkují naše rezervační lístky a pak už jsme konečně na palubě parního vlaku SL Hitoyoshi, tak to opravdu vyšlo! :)
- mimochdem, všechny vagony jsou klimatizvané (co na to české dráhy ? ;-) )
- před odjezdem nejdří začne vlaková četa zvonit na zvon aby přilákala všechny cestující zpět do vlaku
- chvíli na to se ozve celkem nečekané zařvání a vlak se dává do pohybu
- později zjišťujeme že se tak ozývá obsluha lokomotivy s osádkou vlaku, buď je to zvyk nebo by je prostě přez hluk z lokomotivy nebylo slyšet
- vozy sou evidentně nově postavené (viz. klimatizace), avšak drží se stylu parních vlaků a mají pěkný dřevěný interiér
- přední část prvního vozu a koncová část posledního vozu mají velké prosklené pozorovací oddělení
- mezi cestujícími je mnoho rodin s dětmi & a dokonce pár čínských turistů
- při odjezdu nám na perónu mává celkem dost lidí, dokonce drží transparent
- i dále po cestě celkem dost lidí mává a potkáváme taky dost fanoušků železnice s foto výbavou různě po cestě na fotogenických místech
- trasa z Hitoyoshi do Yatsushiro vede hlubokým údolým řeky Kuma
- místy je údolí skoro tak strmé jako v Kurobe, ale širší
- na řece jsou peřeje a prý se tu i raftuje
- projíždíme také kolem několika přehrad
- SL Hitoyoshi cestou staví u několika velmi pěkných dřevěných stanic hluboko v zalesněném říčním údolí
- je to jedinečná příležitost vyfotit se s lokomotivou a celým parním vlakem v nádherném prostředí
- zastávky však mají i svou praktickou úlohu, trať je jednokolejná a občas prostě musíme počkat až se mineme s motoráčkem jedoucím v protisměru na dvojkolejné stanici
- poměrně náhle vyjíždíme z hor na Yatsushirskou pláň
- hory které nás doposud obklopovaly ze všech stran jsou najednou vzdalující se hradbou za naším parním vlakem
- ve stanici Shin-Yatsushiro se děje zajímavá věc - SL Hitoyoshi kříží trať shinkansenu :D
- je to poměrně zvláštní pocit když projíždíte parním vláčkem s třemi vagóny rychlostí maximálně kolem 70 km/h zatímco nad vámi je trať pro shinkanseny s více než 12 vozy a rychlostí přes 300 km/h
- stevardka nás fotí s cedulí SL Hitoyoshi s aktuálním datem
- vláček přijíždí do stanice Kumamoto
- podle značek na perónu jsou zřjemě tato 2 nástupiště vyhrazená pouze pro vyhlídkové vlaky jako SL Hitoyoshi a další (konkrétně tam byl zmíněný A-Train)
- rychle kupujeme přívěsek s jásajícím Kumamonem, medvědím maskotem Kumamota (kuma == medvěd)
- nasedáme na shinkansen Sakura a za ani né 45 minut už vystupujeme ve Fukuoce ve Stanici Hakata
- předchozí úsek nám pro porovnání zabral přez 7 hodin, ale stálo to za to! :)
- v Hakatě sedáme na metro a jedeme dvě zastávky na konečnou
- konečná je u místního letiště, kde máme pronajatý malý byteček pro náš pobyt ve Fukuoce

11.7.2019, čtvrtek, den 6 - Sakurajima & večerní překvapení

- dnešním cílem ja sopka/(polo)ostrov Sakurajima
- neprší, ale deštníky raději bereme sebou
- na ostrov jedeme z přístaviště kousek od Green Guesthouse přívozem
- přívoz jezdí velmi často a ten kterým jedeme vypada jak starý parník z Missisipi
- má dvě patra pro auta a daší patro pro pasažéry
- cestou míjíme další přívozy pendlující mezi Kagoshimou a Sakurajimou
- po vylodění nejdříve oblížíme mistní svatyni, obnovenou po tom co byla společně s vesnicí zalita v roce 1914 lávou
- tato erupce zároveň připojila Sakurajimu k pevnině a umožnila silniční spojení
- dále jdeme do návštěvnického centra nabrat informační letáky a projít malou expozici o ostrově
- pokračujeme podel pobřeží cca 100 let starým lávovým polem s velkými balvany a skalisky roztodivných tvarů, mezi kterými se postupně usezují rostliny a zvířata
- potkáváme mnoho zřejmě toulavých koček
- cesta pokračuje přez hluboký lanál (zřejmě na lávu či povodně) k zvláštní soše
- jedná se o připomínku obřího koncertu (75000 lidí, Sakurajima má 6000 obyvatel!), který se v místním lomu konal v roce 2004
- procházíme skrz malou asi rybářskou vesnici
- místní hřbitov má nad každým hrobem stříšku, zřejmě kvůli padajícímu popelu
- stoupáme po serpentínách do kopce směrem k Ynohira observetory v 373 metrech nad mořem
- k vyhlídkovému bodu jezdí normálně autobus, je tu obchod se suvenýry a velké množství čínských turistů
- výhled je nádherný, je vidět na Kagoshimu, velkou část zálivu i na sopku samotnou, její vrcholek je však stále zahalen v mracích
- Rado sice navrhuje jet zpátky busem, rozhodujeme se však raději sejít dolů pěšky
- cestou dolů odbočujeme z hlavní cesty a procházíme terasovitou zemědělskou oblastí, která ja hlavně ve své vrchní části zřejmě opuštěná a vypadá mírně záhadně
- přicházíme dolů do vesnice, prohlížíme si místní svatyni a pak pokračujeme podél pobřeží k přístavu
- konečně zjišťujeme k čemu slouží všudypřítomné cedulky se sopkou a číslem - značí místo kde obec cca jednou měsíčně sbírá igelitky se sopočným prachem
- naskýtají se nám nádherné pohledy na odpoledním slůncem ozářený záliv
- cestou potkáváme prastarý a zřejmě již dlouho nefunkční automat na saké a pivo
- slunečné počasí konečně trochu rozpustilo mraky a tak zjišťujeme, že sopka má zřejmě svůj vlastní mrak, zakrývající vrcholek
- procházíme kolem betonového tunelu, nejedná se jak bychom předpokládali o další kryt proti létajícím sopečným kamenům, ale o jakýsy bývalý vojenský objekt z druhé světové války
- přicházíme k přístavu, Rado se už vrací a zbytek výpravy (mkolman, msimacek, mžídek) vyráží do místního Magma Onsenu
- onsen je o mnoho větší a také modernější než městský onsen ve kterém jsme byli v Kagoshimě
- má tři bazény, jedes s horkou zakalenou vodou, jeden s méně horkou čirou vodou a jeden schlazovací se studenou vodou
- od před bazénky jsou velká okna s nádherným výhledem na kagoshimský záliv osvětlený zapadajícim sluncem, po kterém jednou za čas projede přívoz mezi Sakurajimou a Kagoshimou
- zjišťujeme, že v bazénku s čirou teplou vodou v jednom rohu je cosi divného, buďto ultrazvuk či eletřina, vyvolávající zvláštní brnění
- jeden místní děda tam seděl cca 10 minut a nevypadal, že by mu to dělalo špatně
- nám to rozechvívá kosti už jen když k tomu místu přiložíme ruku
- po vyonsenování jedeme přívozem zpět do Kagoshimy
- Rado hlásí že ve městě narazil na malý festival s pouličnímy stánky
- cestou zpátky do guest housu po pobřežní promenádě najednou slyšímé opening z Neon Gnenesis Evangelion
- jdeme blíže a zjišťujeme že na terase promenády je zahradní restaurace/beergarden a probíhá v ní nějaká akce
-  když příjdeme blíže, zjišťujeme že servírky cosplayují postavy z anime Kemono Friends a zrovna roztomile tančí ne jeho znělku
- anime Kemono Friends pojednává o antropomorfizovaných divokých zvířatech (Serval, Tanuki, Hroch, Vlk, ard.) a tak servírky mají odpovídajícíbroztomilé kostými s oušky a ocásky
- takovou náhodu si člověk nevymyslí, předloni se nám podařilo najít a navštívit Kemono Friends restauraci v Ikebukuru a teď na podobnou akci narazíme úplně náhodou v kagishimském přístavu :)
- jdeme dovnitř a zjišťujeme jak to funguje
- v menu mají tam různé kombinace, ale nejlíp vychází "full set" kde dostaneme každý kupu jídla & pití je "nekonečné" - po dopití nápoje přiběhne jedna ze servírek a donese další
- mají tu ještě další roztomilou vychytávku, trochu podobnou systému některých maid cafe - když host dopije nápoj, musí zroveň se servírkami (které se k této příležitosti seběhnou) zvolat "Gaoo!" - japonský citoslovce volání dravé zvěře, v souladu s tématem této zahradní restaurace
- ze začátku to působí trochu zvláštně, ale místní to dělají taky, tak proč ne :)
- ve 22:00 provoz zahradní restaurace končí, ptáme se obsluhy zda se s nimi můžeme vyfotit
- není to problém, fotíme se s roztomilou obsluhou a poté vyrážíme zpátky k Green Guesthouse :)

10.7.2019, středa, den 5 - Deštivý den v Kagoshimě

- prší a podle předpoědi bude pršet až do odpoledne, takže na výlet mimo město to není
- vyrážíme alespoň do 7-11 konbini na druhé straně silnice od Green Gusthouse pro pořádné japonské deštníky (65 cm, průhledné) a něco k snědku
- relaksace na pokoji, čtení mangy, mžídek paří na vitě dokud nevybije baterii
- vyrážíme přez silnici do unagi (úhoří) restaurace, která je hned vedle konbini zmíněného výše a má zřejmě otevřeno nonstop
- úhoří maso je moc dobré! :-)
- v restauraci jde platit suicou
- další zastávka - Meiji Restoration museum
- mají tu expozice k obnovení vlády císaře a modernizaci japonska a značnému vlivu místních osobností na tyto události
- mají take dvě multimediální představení
- první o studentech kteří odešli z Kagoshimy na západ studovat západní technologie a společnost
- druhé pak popisuje bouřlivé údálosti vedoucí k Meiji Restoration, včetně propracovaných animatronických zpodobnění důležitých místních osobností
- no, měli to trochu buřlivější než vznik první republiky u nás (ale zas naši legionáři zabrali větší část sibiře než kdy zabrali Japonci :) )
- dále jdeme do onsenu - ideální cíl pro deštivý den
- vybíráme Kirishima Onsen, jelikož většina ostatních onsenů na mapě se zdá být součástí hotelů a nejsme si jisti jestli tam pustí i nehotelové hosty
- cestou kolem onsenu prcházíme klem místa, kde jsou pohřbení někteří samurajové, keří zahynuli během bouřlivých události vedoucích k Meiji Rstoration
- Kirishima onsen je tradiční místní záležitost jak z anime nebo doramatu
- relativně malá budova, dvě části (mužskou a ženskou) oddělené přepážkou s obsluhou sedící vpředu kde začíná přepážka
- mají jednu horkou lázen, jeden zchlazovací bazének a saunu
- před vstupem do onsenu je potřeba se umýt a samozřejmě všichni chodí nazí (ouze v Beppu jsme viděli reklamu na nějaký onsen mířící zřejmě na stydlivé cizince, kdy bylo možné se onsenovat v plavkách, brrr)
- po vyonsenování je možné si dát mléko (které jinak japonci téměř nepijí) nebo využít masážního křesla, opět jako v mnohých anime :)
- jeden starší pan japonec se nás ptá odkud jsme, naší základní japonštinou mu odpovídáme
- zná Cáslavskou a kupodivu zminuje i Dubčeka a pražské jaro - asi by z toho mhl být zajímavý příběh kdyby sme uměli lépe japonsky :)
- dale jdeme do 100 yenovéh obchodu Daiso, rado kupuje pláštěnku, my různé drobnosti, třeba formičky na onigiri
- ještě je pořád trochu světlo, tak vyrážíme do pobřežního parku kousek na sever
- do parky byly po ničivé povodni roku 1991 přestěhovány někeré z historických mostů na hlavní kagoshimské řece
- z parku jdeme na pobřežní promenádu, ze které je pěkný výhled na noční Kagoshimu od moře
- vracíme se přez kopec na kterém je svatyně a socha další z místních historických postav
- pod kopcem sledujeme jak přez železniční přejezd projíždí vlak co vypadá jako Sonic, kterým jsme jeli předloni do a z Beppu - že by jezdil z Fukuoky až do Kagoshimy ? :)
- máme hlad, ale je už celkem pozdě, mžídek navrhuje jít do Moss Burger, jaonské burger restaurace která jede v Kagoshime nonstop
- dávám si japonskou verzi kuřecích kousků a mají to dobré :)
- dnes jdeme spát dřív, jelikož zítra chceme brzo vyrazit na Sakurajimu

9.7.2019, úterý, den 4 - Z Hiroshimy přez Kumamoto do Kagoshimy

- ráno balíme a checkoutujeme z hostelu v Hiroshimě
- na nádraží bookujeme zbytek spojů navazujících na parní SL Hitoyoshi do kumamota na 12. července, který jsme nabookovali ještě na Naritě první den
- na nástupišti shinkansenubsi.všímáme, že interval mezi příjezdy na jednu kolej je kolem 4 minut
- shinkansenem Sakura jedeme do Kumamota
- Rado ještě pořád v highway buse hlásí že v kumamoto prší - no, uvidíme, třeba je to jen nějaká přeháňka :)
- podle předpovědi pro Kumamoto se zdá, že opravdu bude pršet, jedeme tedy raději dál ko Kagoshimy
- krajina kolem shinkansenu je dost zemědělská, téměr veškerou rovnou plochu pokrývají rýžová pole
- celkem hodně je tu i přírody, listnatých a jehličnatých lesů
- občas palmy
- hodně tunelů
- dorážíme do stanice Kagoshim-Chuo, je velká! :)
- hidně obchodů a restaurací, jdeme na oběd
- Rado podle našich výpočtů ještě jede busem
- v obchodním domě u nádraží jsou dvě patra restaurací, v jedné z nich obědváme
- potkáváme se s Radem jehož highway bus pravě dorazil
- je zajimavé, že my jsme zatím stihli jít spát, sbalit se, dojet z Hiroshimy a naobědvat se - o tolik rychlejší je shinkansen
- cestou do guesthousu potkavame velkou shopping arcade
- Green Guesthouse je kousek od přístavu, máme pronajatou místnost pro 3 v japonském stylu
- po ubytování se jdeme ocheckovat přístav
- na zemi je místy celkem dost šedého, dost možná sopečného prachu
- Sakurajima není celá vidět, její vrcholek je skryt v mracích a mlze
- obhlížíme terminál odkud jezdí lodě na Tanegashimu a Yakusihumu
- mají to dobře označené, raketka je Tanegashima (kvůli kosmodromu) a stromek je Yakushima (kvůli prastarým cedrům)
- na tyto ostrovy se vyplatí jet jedině na delší dobu, lístky na loď jsou celkem drahé
- v kombini v přístavní nákupmní promenádě kupujeme něco na zub a vyrážíme k hradu
- obhlížíme zbytek hradu kde je zřejmě muzeum
- pomník Satsuma retainers
- stoupáme po cestě do kopce nad hradem
- z kopce jménem Shiroyama ke nádherný výhled na Kagoshimu - je o poznání větší a urbanizovanější než jsme si mysleli a jak se zdálo z map
- čekali sme Beppu s shinkansenem a ted tu máme kus Tokya mezi mořem a horami se sopkou v pozadí
- počkáme ještě chvíli než se setmí a po vyfocení nádherné scenérie pokračuje jinou cestou dolů
- Open Street Map nám našla schody dolů ktere jinde (Google Mapy, mapy.cz) nebyly
- docházíme ke svatyni s obří betonovou torii
- zdá se že tu chystají matsuri či jinou festivalovou akci, v kalendáři akcí na info tabuli mají něco o 11. červenci
- tohle musíme ještě ocheckovat, lokální festival by byl pěkný
- pokračujeme shopping arkádou kterou jsme objevili již dříve během dne
- dáváme si vydatný a moc dobrý místní rámen
- cestou zpátky do Green Guesthouse si všímáme, že i v jeho okolí (dokonce i v automatech) je celkem dost šedého prachu
- údržba, rozložit futony a spát
- zítra je v plánu podle počasí Sakurajima, Ibusuki nebo možná program ve městě kdyby hodně lilo

8.7.2019, pondělí, den 3 - Miyajima!

- ráno dělime výpravu na dvě skupiny, mkolman a mzidek jedou na Miyajimu, msimacek a rbosak jdou do hor nad Hiroshimou
- naše skupina nejdřív vyráží do Bic Camera u nádraží kde mzidek kupuje pouzdro na svuj fotoaparat
- vlakem Sanyou line jedeme do Miyajimaguchi, kde přestupujeme na JR Miyajima ferry
- obojí je pro nás zdarma jelikož máme JR railpas :)
- po prohlédnutí mapy nejdříve vyrážíme na jih ostrova, opačným směrem než je hlavní svatyně
- bylo to dobré rozhodnutí, díky tomu zjišťujeme že ostrov nejsou jen svatyně, chrámy a srnky, ale lidé tu i normálně žijí a pracují
- jdeme kolem velké školy, bytových domů a obytných domků
- procházíme kolem rybářského přístavu - místní rybáři zřejmě na moři pěstují škeble
- koše na škeble zavěšují na bambusové rošty které plavou na velkých polystyrenových plovácích (obalených folii aby se polystyren nedrolil)
- zdá se, že cesta dál nevede, vracíme se zpět
- jdeme ke svatyni skrz nákupní uličku, kupujeme několik suvenýrů
- plovoucí torii je ještě ve vodě, už voda ustoupila díky začínajcímu odlivu
- jím onigiri, úspěšně jej bráním před hladově vypadajícím srnečkem
- vstupné do svatyně je 300 yenů
- celá Itsukushima Jinja stojí na kůlech nad mořem, které při odlivu ustoupí
- bsahuje veškeré náležitosti svatyně, omamori okenko, emma tabulkovou stěnu, omikuji, hondan a dokonce i jeviště, zřejmě na kaguru nebo divadlo Nó
- Kjógen jsme si nedovedli vzhledem k vznešenosti svatyně na tomto místě představit
- i divadlo je nad vodou, stejně jak okolní kryté průchody odkud zřejmě diváci sledují představení
- u východu z hlavní svatyně jsou další menší svatyně a zřejmě i chrámy
- pokračujeme po severním pobřeží ostrova
- procházíme kolem akvária
- vcházíme do části pobřežního lesa který funguje jako přírodní botanická zahrada - mnho stromů je označeno cedulkami s označením druhu
- pořád občas potkáváme srnky
- odbočujeme na cestu do hor, která by nás měla dovést na vrchol hory Misen, dominanty ostrova Miyajima
- v lese je hodně cedulí s varováním ohledně požárů a občas vidíme hydranty (!), zdá se nám to divné jelikož les se zdá být dost vlhký až deštný
- z asfaltové cesty odbočujeme na strmější turistickou stezku se schody
- místy potkáváme džizou sošky
- procházíme pěknou dřevěnou bránou
- přicházíme k areálu svatyň a chrámů pod vrcholem, nikdo to není jelikož poslední lanovka jela před hodinou a půl
- jsou tu automaty na pití :)
- dosáhli jsme vrcholu hory Misen, 535 metrů nad mořem dole pod námi
- z vrcholu je pěkný výhled
- dolů vyrážíme za soumraku, ale dá se to
- většina obchodů dole už má zavřeno, ale osvětlené ryokany vypadají pěkně
- jdeme k plovoucí torii, která je na souši díky odlivu
- z blízka je opravdu velká, postavená z masivních kmenů
- část zakrývá lešení
- v automatu kupujeme momiji plněný pisquit ve tvaru lístku - moc dobré! :)
- přívozem jedeme na pevninu, pak vlakem na Hiroshima Station