15.7.2017, Sobota, den 2 - Akihabara a navsteva maid cafe

Cil pro dnesni den je jasny - Akihabara! Nejen ze to je stred vesmiru pro fanousky mangy a anime, ale jeste take potrebujeme doshanet SIM karty. SIM kartu mam zatim porad jeste jenom ja z automatu na letisti a pry se v Akibe daji sehnat jeste vyhodnejsi. Vzhledem k tomu jake rozdily v cenach SIM karet sme videli uz na letisti, tak tomu celkem verime.

Vyrazime tedy na Minami-Senju na metro - Suica opet funguje dokonale - a za par zastavek jsme v Akihabare. Myslim ze tohle ubytovani sme vybrali dobre. :) Vylezame z metra a snazime se zorientovat, avsak brzy nachazime obri obchod s elektronikou Yodobashi Camera - tam by predpalcene datove SIM karty pro cizince urcite mit meli.

Yodobashi Camera je pravdu velka - snad 6 dost velkych pater *vseho*, co ma alespon neco docineni s elektronikou (fototechnika, mobily, pocitacove komponenty, hry) a i dost veci co nemaji (kufry, jizdni kola). Kupodivu vsak SIM kartu, ktera by vyhovala nasim predstvam, nenachazime. Chceme poridit datovou kartu s rozumnym dennim limitem a maji jen karty s velkym limitem na 30 dni, ktere nejsou zrovna vyhodne. Mobilni veci maji hned v prizemi, tak alespon vyrazime na pruzkum dalsich pater.

 

Postupne nachazime ruzne prakticke a vcelku levne zajimavosti a nektere z nich kupujeme (USB nabijecky, pouzdro na uSD karty, stojanky na mobil/tablet, skladaci klavesnice, etc.). Nakonec dorazime do nejvyssiho patra, ktere je cele venovano hernim a anime artiklum a je tu take fura gachaponu. Ja se presouvam do sekce s hrami pro Vitu a porizuji nekolik kousku o kterych vim, ze tezko nekdy na zapade vyjdou. Ceny jsou rozumne a u starsich kousku vylozene levne. Vsechny hry jsou samozrejme pouze Japonsky, ale to nejak pujde & je to dobra motivace k zlepsovani Japonstiny. :)

Pri placeni na pokladne se me ptaji jestli chci vyuzit "duty free" a ze pry jeste dostanu par procent slevu kdyz budu platit Visa kartou. Win-win! U nas kolikrat clovek jeste plati poplatek kdyz chce platit kartou, tady jeste dostane slevu. :) Naviguji mne do specialni fronty, kde vyplnuji formular a zamestnanec na pokladne mi pak pricvakava uctenku do pasu. Pry mam pak pas a zakoupene zbozi ukazat celnikum pred odletem. Zajimave. :)

Po navsteve Yodobashi Camera se pustime do pruzkumu zadnich ulicek Akihabary - maji tu opravdu vsechno mozne v malych obchudcich, ci dokonce poulicnich stancich, dost casto je to v obchodech dobra fuze elektroniky a anime. Zvlaste co se elektroniky tyce, jsou ceny podstatne nizsi nez v Yodobashi Camera.

Pruzkumem kramku nam dost vyhladlo a tak hledame neco k snedku kus dal od reje Akiby. Volba nakonec pada na malou restauraci, kde si davame set masa s ryzi a polevkou. I kdyz uz tato restaurace neni primo v centru deni, vliv Akiby je stale znat - ve vedlejsim dome je zrejme mirne pofiderne vypadajici cosplay bar. :)

Po obede zkousime znovu sehnat SIM karty v pravdepodobne konkurenci Yodobashi Camera - v Bic Camera, ktera ma dokonce temer totozne deleni pater. :) Konecne nachazime neco trochu vyhodnejsiho a Michael porizuje SIM kartu, s tim ze Rado chce pockat jestli bude SIM karta Michaelovi fungovat. Michael zurive vyplnuje furu osobnich udaju ktere aktivace karty vyzaduje (po me moje sim karta z automatu na letisti nic takoveho nechtela). To Rada ponekud odrazuje, tak radeji vyckava jesti najdeme nejakou mensi invazi do soukromi. Vydavame se tedy na dalsi pruzkum Akihabary - tentokrat na hlavni ulici.

Na hlavni ulici je fakt hodne lidi (jak prekvapive ;-) ) a je to zvlastni pocit, kdyz je clovek najednou na miste, ktere predtim videl pouze na fotkach nebo prostrednictvim her jako Akiba Strip. Nektera mista proste poznavam a to jsem tu poprve! :) V krytem prostranstvi jedne z budov zrejme probiha festival audiotechniky - samozrejme s anime maskoty a autogramiadou blize neidentifikovane divci idol skupiny. Proste Akiba. :)

Nahodnou prochazkou se dostavame na prostranstvi pred jednim z mrakodrapu a v obchode, ktery zaroven slouzi i jako informacni centrum pro tento mrakodrap, nalezama plagat Kemono Friends. To vypada zajimave! :) Ukazuje se, ze sice se tento obchod specializuje na dilo Osamu Tezuky (jak je videt i podle jejich nakupni tasky), ale zaroven vzdy maji i vybrany repertoar z aktualne popularnich anime serii. Vidime zde napriklad veci z Konosuba - a hlavne - z Kemono friends! :)

Kupujeme Kemono Friends mangu, tricka, vejir i privesky a dalsi veci. Vse velmi pekne a ne nejak silene drahe. Opravdu velmi zajimavy nalez - zatim jsme na mnoho Kemono Friends veci nanarazili. Mam teorii, ze to je kvuli tomu, ze nikdo nepredpokladal, ze anime  bude tak uspesne a prumysl tak nebyl pripraven a teprve dohani spozdeni.

Pote pada rozhodnuti jit do maid cafe. Probematiku maid cafe v Akihabare mame celkem prozkoumanou z internetovych zdroju a ja jsem driv chodil do Brnenskeho maid cafe dokud jeste existovalo. Je opravdu z ceho vybirat, ale rikame si, ze mozna neni spatne zkusit pro zacatek neco vic mainstreamoveho, kde taky budou umet anglicky - spis pro jistotu. Pokrocilejsi/min mainstreamove maid cafe jako Afilia nebo Schatzkiste asi nechame na pozdeji.

Provadine rychly pruzkum pomoci Googlu a nejlepe se nam jevi budto mega retezec Maidreamin nebo @Home Cafe - obe maji anglicke stranky a vypadaji byt celkem mainstream. Vypravujeme se tedy k nejblizsi pobocce Maidreamin (dohromady ma Maidreamin v Akihabare 7 pobocek, tolik nema ani Afilia), hned dole pred domem nas odchytava maidka s kocicima usima jmenem Ivy a veze nas vytahem do patra, kde je maid cafe.

Pri vstupu do maid cafe nas maidky roztomile zdravi tradicnim "Okaerinasai goshujin-sama!", usazuji nas ke stolu a taky od nich dostavame celenku s usima. Dale resime, co objednat - menu v anligctine takze to neni problem. Volime zlatou stredni cestu - stredne drahy set za priblizne 3000 yenu:
- jedno hlavni jidlo (volime tradicni klasiku maid cafe, "omuraisu")
- jedno sladke jidlo (volime pohar)
- jeden upominkovy predmet
- fotku s maidkou

Maidky nam take vysvetluji jak se objednava - je potreba rukou naznacit kocici packu a rict "nyan nyan" - kupodivu to perfektne funguje a hned pribehne jedna z maidek zaznamenat nasi objednavku. Obecne jsou maidky dokonale sehrane vse zvladaji v cuku letu. A zaroven u toho vyadaji naramne roztomile. :)

Po chvili nam prinaseji nasi omuraisu -  nechybi tradicni roztomily obrazek nakresleny na jidlo kecupem. :) Zaroven s nasi pomoci maidka, ktera jidlo prinesla provadi tradicni ritual, aby jidlo lepe chotunalo: "Oishiku nare moe moe kyun!" A jidlo je opravdu moc dobre - clovek by to skoro necekal, vzhledem k tomu ze maid cafe clovek chape hlavne jako zazitkove - ale tady maji jak zazitkovy, tak kulinarsky aspekt zvladnuty dokonale. :)

I druhe jidlo je velmi dobre - zmrzlinovy pohar ve tvary zelvy vypada nejen velmi dobre ale stejne dobre i chutna. Zjistujeme, co dale maji v jidelnim listku, a objevujeme pivo - objednavame si kazdy jedno pro porovnani s domovem & pivo v maid cafe je cool. :)

Mezi tim se maidky ocividne chystaji k nejake akci - na strankach a v menu jsme se neco docetli o tom, ze maidky obcas tanci a zpivaji a vidime i jeviste, ale neni nam jasne jak to presne funguje - jestli se vystoupeni proste obcas kona nebo si jej musi nekdo objednat. At uz je to jakkoliv, maidky se zrejme na vystupeni prave chystaji - super! :)

Za 200 yenu porizujeme svitici mavatka (v zasade stejne chemicke svitici tycky, co pouzivaji potapeci) a nekteri hoste dostavaji rumba koule a dalsi jednoduche hudebni nastroje, aby mohli prizvukovat do rytmu. Vystoupeni zacina - jedna z maidek vstupuje na podium, zpiva & hezky k tomu tanci v klasickem stylu japonskych idol skupin. Hoste (vcetne nas) mavaji mavatky a prizvukuji hudebnimi nastroji.

Pak se stane neco pro nas dost necekaneho - ostatni maidky pribehnou k podiu, *zlomi o nej svitici tycky aby zacly svitit* a zacnou tancici a zpivajici maidce fandit/doplnovat jeji vystoupeni. A sou pri tom mega akcni - skoro jak hudebnici na metalovem koncerte - mega super! :)

Po predstaveni uz je pomalu cas jit - zbyva dopit pivo, vyfotit se s maidkami a zaplatit. Vzhledem k tomu, ze jsme tri, tak se muzeme vyfotit se tremi ruznymi maidkami - to se hodi. :) Kocici maidka Ivy ktera nas predtim "odchytila" uz bohuzel neni, ale ostatni maidky sou taky super roztomile. :) Pro foceni pouzivaji maidky stejny Instax jako mam ja a jeste na fotku kresli roztomile obrazky a pisi datum.

Nakonec jdeme zaplatit - to probiha uplne stejne jako ve vetsine japonskych restauraci, proste jdete k pokladne. Zaroven vybirame upominkovy predmet, ktery byl soucasti naseho menu setu - volime slozku s fotkami maidek. Ja navic neodolavam a porizuji jeste CDcko s pisnickou ktera zaznela pri vystoupeni - vyslouzim si tim hlasite podekovani pritomnych maidek - cool! :)

Pote jiz vychzime zase ven do vedra a resime co dal - uz je celkem pozde a vzhledem k tomu, ze velka cast Japonska proste v 5 hodin zavira, jsou nase moznosti ponekud omezene. Pres ulici vidime obchodni dum Don Quijote. Japonci mu rikaji "donkihóte" nebo zkracene "donky" - ve znaku ma vsak tucnaka. :) Pry tu maji mit skoro vsechno a celkem zalevno tak to vyrazime checknuot.

Opravdu tu maji vsechno - je toho hotova nakupni dzungle, pravy opak nekonecnych prehlednych ulicek mezi regaly v Yodobashi nebo Bic Camera.

Postupujeme patro po patre a koukame, co vse tu maji - zda se, ze cast jednoho patra zabira pobocka @Home Cafe a uplne nahore jsou prostory zrejme pro Idol eventy. Pak objevujeme nasi prvni arkadu - neni az tak velka, ale je tu vse co tu ma byt z hudebnich her: pracka (MaiMai), bubny, klavir (Chunithm), krabica (Jubeat), mixer (Sound Voltex) i DDRko - super! :) Chvili se venujeme hudebnim hram a jelikoz uz jsme po narocnem dnu celkem zmozeni, vydavame se k domovu.

Nejdrive jdeme na hotel odlozit dnesni ulovek a pote hledame nejakou mistni hospodu, ktera ma kolem devate jeste otevreno. Je to celkem challenge, ale nakonec nachazime kus od stanice Minami-Senju mistni hopodu, ktera ma jeste otevreno. Davame si pivo a smazene shrimpy s ryzi.

Pak valime zpatky na hotel a spat - byl to super den v Akihabare! :)