18.7.2019, čtvrtek, den 13 - Tottori a jediná japonská poušť

- dnešním cílem je město Tottori a jediná původní japonská poušť, která se zde nachází
- do Tottori jede vlak z Izuma kolem dvou hodin, vstáváme tedy už kolem 6 a jdeme na vlak v 7:30, aby jsme měli v Tottori dost času
- jedeme limitted express super Matsukaze
- je to dieselový vícevozový vlak ve stylu motoráku (jako většina japonských vlaků nemá lokomotivu a vozy pro pasažéry mají hnané nápravy) s několika vozi
- zřejmě tedy alespoň část trati z Izuma do Tottori není elektrifikovaná
- jedeme kolem jezera Shinji a pak kolem japonského moře až docTottori
- na nádraží sedáme na místní bus jelikož písečné duny sou celkem daleko od centra města
- během jízdy autobusem začíná dost pršet, tak nejdříve volíme prohlídku písečných soch v písečném muzeu
- sochy vždy stojí cca rok, pak je zboří a z písku udělají soubor soch na nové téma
- kvůli tajfunúm je hlavní soubor soch ve velké hale, která jej vhrání před vlivy počasí
- letošní téma je jihovýchodní asie, tak je v hale obří a velice detailní socha Ganddyho, Mohenjo daro, Taj Mahal, Budha, a další významné osobnosti a místa z tohoto regionu
- sochy sou opravdu velmi detailní a velice prostorové
- spíš my vypadáme 2D, když se u soch fotíme :)
- stále vydatně prší, tak kupujeme aspoň plyšového velblouda (skuteční asi v tomhle lijáku jezdit nebudou) a jdeme na oběd
- obědváme v jedné místní restauraci, kde mají karé (japonská varianta kari) ve tvaru písečných dun, i s velbloudem :)
- na předpovědi počasí nacházíme malou díru v mracích a opravdu déšť slábne
- teď nebo nikdy, vyrážíme do pouště
- po písku se dobře de a působí pevně
- to zvláštní, už do něj půl dne pršelo a při nabrání do ruky netvoří pevné hroudy, spíš se drolí
- procházíme kolem nástupiště pro velbloudy, ale žádní tu nejsou, asi kvůli dešti
- aspoň máme toho plyšového z omiyage shopu :)
- pomalu stoupáme na první ue dvou hlavních dun
- díky dešti máme poušť v zásadě pro sebe a právě prší dost málo a i se skládacím deštníkem se to dá
- poušť na jedné straně přechází přímo do moře, kde právě pluje remorkér s vlečným člunem
- po chvíli toto soulodí zatáčí a z tažného člunu mizí náklad zřejmě dveřmi ve dně
- měli jsme to štěstí vidět doplňování písku na vlastní oči! :)
- i když je poušť přírodního původu, změnili se od te doby působením člověka okolní podmínky
- podnebí je (asi kvůli zemědělství ?) vlhčí a tak je potřeba poušť plet, aby nezarostla
- zároveň přístavní hráze a vlnolamy narušily přirozené proudění písku v moři kolem pobřeží a písek je tak potřeba převážet na správné místo pomocí lodí
- z dun je hezký výhled do okolí - jak na moře, tak směrem do vnitrozemí na mlžné hory a několik blízkých budov ztrácejících se v zeleni
- je to zvláštní, jak mezi dvěma dunami to vyadá jako na Sahaře (až na ten déšt :D ) a stačí udělat pár kroků a jsou vidět zalesněné hory všude kolem kde není moře
- zdá se, že v zásadě máme štěstí, díky dešti máme poušt pro sebe :)
- prošli jsme "hřebenovou tůru" přez dvě havní duny a pořídili fakt hodně fotek a videí :)
- odcházíme z dun na místní silnici a pokračujeme tunelem k Watanabe museum
- cestou často potkáváme skupinky navzdory dešti běhajících středoškoláků, skupinek je hodně, možná se někde poblíž koná nějaké sportovní soustředění
- Watanabe muzem je soukromá instituce, která má jak zjištujeme poměrně děsivě velkou a autentickou kolekci samurajské výzbroje
- brnění, meče, kopí, luky, jezdecká výbava
- paní z muzea nás fotí s překvapivě těžkou věrnu replikou samurajské helmy, za námi je přitom soubor brnění, který podle paní co nás fotí, byl svědkem skutečné bitvy
- kousek vedle je pak soubor rudých brnění slavného klanu Takeda
- muzem nemá jen zbraně a výzbroj, ale i další exponáty - mince, nabytek, nábženské předměty, hodiny a dokonce i sérii zachycující vývoj japonských fotoaparátů a kamer
- loučíme se s muzeem a vzhledem k tomu, že stále prší rušíme původní plán podívat se na Totori Castle a raději jedeme autobusem zpátky na nádraží
- v autobusu poprvé zkoušíme lístečkový způsob placení
- při vstupu prstředními dvěřmi si vyzemete lísteček s číslem stanice z mašinky
- zobrazovací zařízení v přední části autobusu průběžně zobrazuje, kolik je pro jízdu z našeho čísla stanice právě zaplatit
- toto číslo se zamozřejmě zvyšuje s ujetou vzdáleností
- při výstupu je potřeba přesně odpočítat jízdné podle udaje na displayi vpředu a vhodit před výstupem předními dveřmi do mašinky u řidiče
- zjištujeme, že v mašince je malý běžcí pás, na který lístek a mince spadnou a řidič je tak může zkontrolovat, než je pás vyklopí dolů do zásobníku
- zajímavý systém ! :-)
- zatím jsme v budech vždy budto platili suicu nebo jeli celou cestu a platili plné jízdné
- na železniční stanici Tottori sedáme do lokálního motoráku, který staví na všech stanicích po cestě
- tent krokrétní je ozdoben postavamy ze slavné mangy Detective Connan
- referencí na Dtective Connan jsme už cestou do Tottori viděli víc, možná autor z reginu pochází ?
- viděli jsme taky několik Gegege no Kitaro motoráčků
- až na uměleckou úpravu je to ale opravdu jen obyčejný dvouvozový diselový motorák, kterým se budeme kodrcat příští 3 hodiny :-)
- cesta je sice trochu úmorná, máme však zase možnost sledovat jak cestují vláčkem obyčejní lidi a hlavně velké množství školáků a středoškláků, kterým asi už skončilo vyučování a vracejí se zpátky domů
- jak školáci tak středoškoláci mají překvapivě velkou variaci ve střihu a barevném provedení dívčích školních uniforem, různe typy sukní, vrchní blůzy, ruzné školní insignie, atd.
- klučičí uniformy jsou napak dost typizvané - skoro všichní majít ted v létě tmavé kahoty a bíou košili
- cca v druhé části cesti si všímáme dalšího fenoménu - mnoho pěkně oblečených mladých japonců jede vláčkem z menších měst do těch větších
- moje teorie je, že středoškoláci, kteří už mezi tím dorazili domů se převlékli a jdou do města pařit :-)
- cestou máme dobrý vyhled na okolní krajinu, zejména jezero Shinji a místní dominantu, horu Daisen
- když konečně vystupujeme na stanici Izumoshi, jsme odměněni nádherným západem slunce :-)
- po více než pěti hodinách cestování a probíjení se deštěm na poušti je čas na onsen
- nejbližšsí je hned vedle stanice
- budova je moderní dřevěná a v pozadí hraje melodie z cesty do fantazie
- mimo prostorné vnitřbní lázně mají taktéž venkovní úsek s malým babusvým hájkem v vzadu a třemi dřevěnými onsen vanami vpředu
- je zde také zchlazovací bazének pro přilehlou saunu a lehátko a špalky, na které si člověk může sednout na zchlazení po koupeli
- překvapivě dlouho člověku z těla ještě stoupá pára :-)
- osvěženi onsenem jsme připraveni na další dobrodružství