17.7.2019, středa, den 12 - Izumo

- dnešním cílem je prozkoumat město Izumo a možná i část jeho okolí
- prvním cílem je Izumo Taisha, jedna z nejstarších a nejdůležitějších shinto svatyní v Japonsku
- ke svatyni je to pěšky celkem daleko, rozhodujeme se tedy mezi autobusem a místním vláčkem, které oba ke svatyni jedou
- volíme vláček soukromé Ichibata Electric Railway, která již přez 80 let vozí pasažéry do Izumo Taisha & do blízkého města Matsue
- vláček je dvouvozový elektrický motoráček a v jednom voze jsou sedadla umístěna v pravém úhlu ke směru jízdy a vůz je tak zařízen jako vyhlídkový
- ubíha kolem nás pěkná polo-zemědělská krajina izumské aglomerace
- v půli cesty vjíždí vláček do úvratě v jedné ze stanic a dále pokračuje opačným směrem ke svatyni
- u stanice je vystavený starý dřevěný elektrický vláček  s velkým světlometem na střeše, který dříve na této trase jezdil
- zahrál si také v japonském filmu Railways od 49 letém úředníkovy, který se rozhodne stát strojvedoucím místní železnice
- ke stanici však dřve vedla i linka JR, která byla však v roce 1990 zrušena
- konečná stanice odkud se pasažéři vydávali ke stanici však ještě stojí
- budova vypadá velmibpěkně a kombinuje prvky tradiční japonské architektury a  prvky používáné při stavbě svatyň
- zachován je i velice pěkný dřevěný interiér
- budova v současnosti zřejmě jinak slouží jako komunitní centrum
- kolem nastupišť stále ještě jsou mírně rezavé koleje, které však na obou stranách stanice záhy končí
- trochu mi to připomíná krátké anime Keifuku-san :-)
- na zadní koleji je na statické ukázce parní lokomotiva s tendrem (jestli dobře počítam již třetí v pořadí, kterou jsme takto objevili)
- a teď už opravdu jdeme ke svatyni, nejdříve pěknou uličkou lemovanou obchody se suvenýry a restauracemi, pak parkem
- v parku si dáváme kakigóry, strouhaný/drcený led s příchutí, který prodává paní ve stánku
- po tom co si obědnáme odbíhá paní nahodit malý dieselový generátor, který pohání drtičku ledu - zajímavý systém :-)
- procházíme parkem, všude je tu mnoho soch roztomilých zajíců
- také tu vidme další výjevy s místním hrdinou z dávných dob - hrdna a zajíc, hrdina a vlna
- ve městě jsme viděli ještě hrdinu bojujícího s více hlavým drakem a tahajícím otrov na laně
- po klasickém rytuálním očištění rukou a úst/obličeje vcházíme do hlavního areálu Izumo Taisha
- areál je ohraničen velkou dřevenou zdí, uvnitř jsou různé budovy svatyně a pak uprostřed vnitřní oblast opět ohrazená dřevěnou zdí, ve které se nachází masivní hondan, nejposvátnější budova šintoistické svatyně
- zatímco u některých svatyní jde dojít až k hondanu (dovnitř obyčejní lidé pokud vím nikdy nechodí snad v žádné shinto svatyni), v Izumo Taisha mají přístup do vnitřního areálu jen mladé kněžky miko a shinto kněží
- podle vykopávek byla  dávno v mnulosti svatyně moýná až dvakrát větší rozlohou než v současnosti a hlavní budova zřejmě stála na velmi vysokých dřevěných sloupech, aby tak svatyně byla blíže k nebi/bohům
- v současnosti je Izumo Taisha považována za svatyni zaměřenou na manželství a dlouhodové svazky
- tomu odpovídají i emma tabulky a taismany, které roztomilé miko prodávají v jedné z budov svatyně
- za svatyní se už zvedají zalesněné hory, které oddělují severní část izuma od japonského moře
- je čas na oběd, který si dáváme v soba restauraci v obchodní uličce před svatyní
- zejména sudené soba nudle které ve svatni mají se skvěle hodí ke schlazení v horkém dní
- naší další zastávkou je muzeum prastarého Izuma, které se nachází hned vedle svatyně
- nejdříve jdeme na expozici o tatara - tradičním japonském způsobu výroby železe z železné rudy a hlavně japonských železitých písků
- je tam mnoho cenných archeologických nálezů, dokazujících, že železo se v místním kraji vyrábělo ve velkém již od pradávna
- drtivá většina expozice je však v japonštině, tak tato výstava pro nás není až tak informačně přínosná
- o dost zajímavější je stálá expozice o historii Izuma
- expozici vévodí obří model toho, jak mohla vypadat kdysi Izumo Taisha na vysokých sloupech s masivním přistupovým schodištěm
- zvláště k tehdejším technickým možnostem by postavit takovou svatyni jistě nebylo jednoduché
- vedle velkého modelu je několik modelů menších, ukazujícich další varianty toho, jak mohla svatyně na sloupech vypadat
- je zde také mnoho dalších modelů toho jak vypadala staré vesnice, výrova keramiky a železa
- jednu paní z osazenstva muzea nám na mapě ukazuje, jak kdysi místní oblast vypadala - v oblasti dnešního města Izumo bylo několik jezer a jezero Shinji bylo asi o čtvrtinu větší
- zároveň je na mapě vyžnačeno velké množství míst, kde porobíhala těžba, zřejmě železné rudy nebo železitých písků
- pokud tomu co paní říká dobře rozumíme, stačila tato pre-industriální leč masivní a dlouho trvající těžba k tomu, aby se delta řek tekoucích z hor zanesla hlušinou a vznikla tak jak pláň na které dnes leží Izumo, tak menší jezero Shinji
- velmi zajímavé! :)
- pokračujeme kolem ukázek místních šperků a starých zbraní
- repliku jednoho starého meče, ještě ne úplně katany, si mohou návštěvníci potěžkat
- v muzejním obchodě je možné koupit nože (pochopitelně velmi drahé) vyrobené z tattara železa a nefritové klenity magatama, které je možné často vidět v anime jako odkaz na starojaponskou mystiku
- z muzea jdeme na autobus ma malé autobusové nádraží, ležící na druhé straně svatyně
- busem jedeme k majáku Hinomisaki po silnici kolem pobřeží s malebnými útesy
- maják Hinomisaki, prý snad nejvyšší v asii je přístupný veřejnosti a vypadá pěkně
- možná je to tím, že jsme v Japonsku, nebo že se obsluze nechce zametat 118 schodů ale dovnitř je možné vejít jen bez vnější obuvy, jako do japonského domu
- nahoře je skvělý výhled a rozumně vysoké zábradlí
- taky celkem dost fouká a msimacek tvrdí, že cítí je se maják mírně naklání působením větru
- od majáku pikračujeme po stezce na útesech k malé kamenité pláži a rybářské vesničce, na rybářské pláži si trochu smočíme nohy, na plavání je to tu asi moc členité
- v příboji plave velka oranžovo růžová zjevnle mrtvá medůza, je fakt obrovská
- když se vracíme kolem páté hodiny na konečnoubautobusu, udála se tu zajímavá změna - malá nákupní a restaurační ulička má všechny obchody a restaurace zavřené a je tu pusto a prázdno
- klasika, je 5 a normální Japonska zavírá :-)
- bus zpátky nám jede až za hodinu, tak jdeme na další zastávku kolem svatyně Hinomisaki
- cestou pod námi vidíme přístav a malou svatyni na skalnatém ostrově  u pobřeží kde sídlí mořští ptáci
- tato malá svatyně je součástí svatyně Hinomisaki
- toutu svatyní procházíme cestou na zastávku autobus, svatyně je středně velká a pěkná
- ještě máme chvilí času, tak Rado i já píšeme blog
- autobusem jedeme k Izumo Taisha a odtud dalším autobusovým spojem ke stanici Izumoshi
- stejně tak jako my se vracíme vidíme středoškoláky vracet se domů na kolech
- u stanice jdeme.na moc dobré running sushi
- mimo toho co jede kolem, je možné si i přímo objednávat přez dotykovou obrazovku
- účtování probíhá klasicky podle barvy talířku které si každý nabral
- mžídek měl hodně talířků navíc označených roto, ukazuje se že, jsou slosovací a vyhrává pár drobností k snědku