11.7.2019, čtvrtek, den 6 - Sakurajima & večerní překvapení

- dnešním cílem ja sopka/(polo)ostrov Sakurajima
- neprší, ale deštníky raději bereme sebou
- na ostrov jedeme z přístaviště kousek od Green Guesthouse přívozem
- přívoz jezdí velmi často a ten kterým jedeme vypada jak starý parník z Missisipi
- má dvě patra pro auta a daší patro pro pasažéry
- cestou míjíme další přívozy pendlující mezi Kagoshimou a Sakurajimou
- po vylodění nejdříve oblížíme mistní svatyni, obnovenou po tom co byla společně s vesnicí zalita v roce 1914 lávou
- tato erupce zároveň připojila Sakurajimu k pevnině a umožnila silniční spojení
- dále jdeme do návštěvnického centra nabrat informační letáky a projít malou expozici o ostrově
- pokračujeme podel pobřeží cca 100 let starým lávovým polem s velkými balvany a skalisky roztodivných tvarů, mezi kterými se postupně usezují rostliny a zvířata
- potkáváme mnoho zřejmě toulavých koček
- cesta pokračuje přez hluboký lanál (zřejmě na lávu či povodně) k zvláštní soše
- jedná se o připomínku obřího koncertu (75000 lidí, Sakurajima má 6000 obyvatel!), který se v místním lomu konal v roce 2004
- procházíme skrz malou asi rybářskou vesnici
- místní hřbitov má nad každým hrobem stříšku, zřejmě kvůli padajícímu popelu
- stoupáme po serpentínách do kopce směrem k Ynohira observetory v 373 metrech nad mořem
- k vyhlídkovému bodu jezdí normálně autobus, je tu obchod se suvenýry a velké množství čínských turistů
- výhled je nádherný, je vidět na Kagoshimu, velkou část zálivu i na sopku samotnou, její vrcholek je však stále zahalen v mracích
- Rado sice navrhuje jet zpátky busem, rozhodujeme se však raději sejít dolů pěšky
- cestou dolů odbočujeme z hlavní cesty a procházíme terasovitou zemědělskou oblastí, která ja hlavně ve své vrchní části zřejmě opuštěná a vypadá mírně záhadně
- přicházíme dolů do vesnice, prohlížíme si místní svatyni a pak pokračujeme podél pobřeží k přístavu
- konečně zjišťujeme k čemu slouží všudypřítomné cedulky se sopkou a číslem - značí místo kde obec cca jednou měsíčně sbírá igelitky se sopočným prachem
- naskýtají se nám nádherné pohledy na odpoledním slůncem ozářený záliv
- cestou potkáváme prastarý a zřejmě již dlouho nefunkční automat na saké a pivo
- slunečné počasí konečně trochu rozpustilo mraky a tak zjišťujeme, že sopka má zřejmě svůj vlastní mrak, zakrývající vrcholek
- procházíme kolem betonového tunelu, nejedná se jak bychom předpokládali o další kryt proti létajícím sopečným kamenům, ale o jakýsy bývalý vojenský objekt z druhé světové války
- přicházíme k přístavu, Rado se už vrací a zbytek výpravy (mkolman, msimacek, mžídek) vyráží do místního Magma Onsenu
- onsen je o mnoho větší a také modernější než městský onsen ve kterém jsme byli v Kagoshimě
- má tři bazény, jedes s horkou zakalenou vodou, jeden s méně horkou čirou vodou a jeden schlazovací se studenou vodou
- od před bazénky jsou velká okna s nádherným výhledem na kagoshimský záliv osvětlený zapadajícim sluncem, po kterém jednou za čas projede přívoz mezi Sakurajimou a Kagoshimou
- zjišťujeme, že v bazénku s čirou teplou vodou v jednom rohu je cosi divného, buďto ultrazvuk či eletřina, vyvolávající zvláštní brnění
- jeden místní děda tam seděl cca 10 minut a nevypadal, že by mu to dělalo špatně
- nám to rozechvívá kosti už jen když k tomu místu přiložíme ruku
- po vyonsenování jedeme přívozem zpět do Kagoshimy
- Rado hlásí že ve městě narazil na malý festival s pouličnímy stánky
- cestou zpátky do guest housu po pobřežní promenádě najednou slyšímé opening z Neon Gnenesis Evangelion
- jdeme blíže a zjišťujeme že na terase promenády je zahradní restaurace/beergarden a probíhá v ní nějaká akce
-  když příjdeme blíže, zjišťujeme že servírky cosplayují postavy z anime Kemono Friends a zrovna roztomile tančí ne jeho znělku
- anime Kemono Friends pojednává o antropomorfizovaných divokých zvířatech (Serval, Tanuki, Hroch, Vlk, ard.) a tak servírky mají odpovídajícíbroztomilé kostými s oušky a ocásky
- takovou náhodu si člověk nevymyslí, předloni se nám podařilo najít a navštívit Kemono Friends restauraci v Ikebukuru a teď na podobnou akci narazíme úplně náhodou v kagishimském přístavu :)
- jdeme dovnitř a zjišťujeme jak to funguje
- v menu mají tam různé kombinace, ale nejlíp vychází "full set" kde dostaneme každý kupu jídla & pití je "nekonečné" - po dopití nápoje přiběhne jedna ze servírek a donese další
- mají tu ještě další roztomilou vychytávku, trochu podobnou systému některých maid cafe - když host dopije nápoj, musí zroveň se servírkami (které se k této příležitosti seběhnou) zvolat "Gaoo!" - japonský citoslovce volání dravé zvěře, v souladu s tématem této zahradní restaurace
- ze začátku to působí trochu zvláštně, ale místní to dělají taky, tak proč ne :)
- ve 22:00 provoz zahradní restaurace končí, ptáme se obsluhy zda se s nimi můžeme vyfotit
- není to problém, fotíme se s roztomilou obsluhou a poté vyrážíme zpátky k Green Guesthouse :)