14.7.2019, neděle, den 9 - Nagasaki

- dnešním cílem je Nagasaki
- když vyrážíme ještě celkem leje, ale podle předpovědi má přestat pršet kolem poledne
- metrem na Hakata station, odtud limmited expressem Kamome do Nagasaki
- cesta není úplně přímá a trvá přez dvě hodiny
- první část cesty vydíme v dáli zamlžené hory, pak vlak kopíruje pobřeží moře, nokonec vjíždí do érie, tunelů a vyjíždí z nich až téměr v Nagasaki
- při příjezdu do stanice si všímáme velkých staveních prací pro Nagasaki shinkansen, který by měl být uveden do provozu v roce 2023
- před stanicí jsou stánky food festivalu, kde se potkáváme s Radem, který jel z Fukuoky busem
- jdeme zjistit jestli nějaká loď na Hashimu/Gunkanjimu má ještě volná místa
- žádná ze tří spokečností už nemá volno
- bókujeme místa na 16. července u společnosti s poněkud zvláštnim maskotem ve tvaru ostrova Hashima, který pobíha po jejich molu a volíme alternativní program, průzkum města
- v přístavu kotví obří zaoceánská loď/plovoucí hotel Spectrum of the Seas
- na druhé straně zálivu vidíme šedou vojenskou loď a loď pobřežnín stráže
- je tu také kupa robustních remorkérů, které asi používají aby dostali obří loďe do přístavu a zase ven
- procházíme po Dutch Slope, děsivě evropsky vypadajíci uličce s obchody na svahu
- na vrchní části ulička ústí k něčemu co vypadá jako středně velký kostel
- na ceduli stojí, že se jedná o unikátní kombinaci, kde je hned vedle sebe šintoistická svatyně, budhistický chrám a křesťanský kostel, zajímavé :)
- přicházíme k Dejimě, původně k umělému ostrovu, kde se jako na jediném míste západní obchodníci v době izolace Japonska za Shogunátu mohli setkávat a obchodovat s japonci
- první zde byli Portugalci, následovaní Holaňďany
- pár let během napoleonských válek, když napoleon převálcoval Nizozemí, byla Dejima dokonce jediným místem, kde vlála holandská vlajka
- současná dejima je velmi věrná rekonstrukce na původním místě - projekt dokonce započal již v roce 1954 a do současného stavu kdy stojí většina budov dospěl teprve v roce 2016
- budovy tvoří zajímavý mix japonské a evropské architektury
- dokonce i vevnitř jsou tatami a na nich barokní nábytek, dost zvláštní kombinace :)
- zajímavé také je, že zatímco Portugalci a pak Holanďané platili za Dejimu nájem, stavbu a údržbu financovali japonci, primárně japonští obchodníci, kteří chtěli udržet obchodní kontakt se zahraničím i přez shogunátní zákaz kontaktu s cizinci
- cizinci byly na ostruvku, kontakt s nimi byl pod kontrolou a mohlo se čile obchodovat :)
- nejzajímavější je asi dům holandského správce stanice, který byl rekonstruován do takřka plné vybavenosti (pár méně důležitých místností je uatím bez výbavy)
- dalši budovy hostí různé expozice (archeologické nálezy, historie Dejimy, popis toho s čímba kudy se obchodovalo) a omiyage obchody
- dalším cílem je Nagasaki Peace Park, směrem více ve vnitrozemí, v místě kam dopadla atomová bomba
- k přesunu používáme místní šalinu
- jezdí tu převážně roztomile archaické jednovozové šaliny s tabulkovými okn, sezením po stranách a old school řídící pákou
- viděli sme asi jednu nebo dvě moderní, ale většina jsou tyhle pěkné & staré šaliny
- s jednou věcí se setkáváme poprvé - když neprobíhá hlášení, přehrává audio systém v šalině různé reklamy
- Ngasaki peace park je částečně v kopci, nahoru vede poměrně upovídaný eskalátor který stále upozorňuje cestující jak je mají používat
- p přední části je fontána ve tvaru křídel, dále jsou sochy které do parku věnovaly nejrůznější státy světa
- přibližně uprostřed na levé straně je socha ženy zvedající malé dítě, kterou v roce 1980 darovalo Československo
- část parku obsahuje i to co zůstalo ze místního vězení - pouhé základy masivních železobetonových zdí
- v zadní části parku pak je velká mírová socha, velká sedící postava apelující na nebezpečí jaderných zbraní a za trvalý mír
- pár set metrů od mírového parku je hypocentrum, bod nad kterým ve výšce přibližně 500 metrů atomová bomba vybuchla
- tento bod je označen černým monolitem, u kterého leží kytice čerstvých květin
- vedle monolitu je rekonstrukce kousku zdi křesťanského kostela, který stál opodál a byl explozí zničen
- mírně pod úrovní teréno je za sklem uchována vrstva popela, suti a trosek vzniklá v důsledku zničujících následků atomového výbuchu
- je asi pět hodin, rozhodujeme se tedy pro výstup na místní horu, kde je prý nádherný výhled na město a okolí
- nahorů jezdí lanovka, takže máme víc možností jal se dostat nahoru a zase zpátky
- jedeme pár zastávek místní retro šalinou, jdeme kolem staveniště shinkansenu, velkých kulových zásobníku, trochu se zamyslíme a jsme pod kopcem
- ještě je dost světla, tak se rozhodujeme pro pěší výstup
- první část cesty vede skrz malebnou obytnou čtvrť postavenou ve velmi strmém svahu
- mnoho domů postavených terasovitě nad sebou spojených strmými schodiši
- zdá se však, že zejména domy na okrajích oblasti jsou už asi většinou opuštěné
- dále cesta pokračuje nahoru zalesněným kopcem
- na temeni kopce kde první cesta končí nacházíme poměrně nečekanou instalaci - výběh pro pejsky neboli "dogu run"
- dále pokračujeme po hřebeni směrem k pozorovatelně
- regulérní pěší cesta  k pozorovatelně je z důvodu stavebních orací uzavřená a tak jdeme po zelené cestičce vyznačené kolem silnice, která vede až na vrchol kopce k pozorovatelně
- stavebni snažení se ukazuje být dráhou, dost možná podobnéhobtypu jako na Petříně, která spojuje vrcholek kopce s prostorným parkovištěm níže na hřebeni
- asi tak chtěji zredukovat provoz na poměrně strmé a klikaté silnici až na vrchol
- nahoře na kopci je stanice lanovky, několik velkých vysílačů a velká kruhová pozorovací věž
- spodní část věže je zasklená se spirálovitě stoupající rampou
- zasklená část se asi dost hodí v zimě
- přístupná je také kruhová střešní terasa, ze teré je nádherný výhled na všechny strany
- teprve nyní mi dchází, že Nagasaki opravdu není jen údolím ústícím do moře, ale že je opravdu obklopena ze všech stran malebnými ostrovy a zálivy
- slůnce už pomalu zapadá, ale je ještě dost světla na to, aby jsme si mohli všechno dobře prohlédnout
- na střešní terase je celkem hodně turistů, které sem dovezly autobusy a není divu, výhled je opravdu nádherný! :-)
- dole vidíme jak obří výletní lod Sectrum of the Seas pomalu za asistence remorkérů manévruje z přístavu ven na volné moře
- kupujeme pár suvenýrů a sledujeme jak se dole pomalu rozsvědcí světla Nagasaki
- podle informční byl noční ohled na Nagasaki vybrán jako jeden ze 3 nejkrásnějších na světě, z těchto 3 jediný který se nachází v Japonsku (další bylo Monaco a třetí jsem nezachytil)
- už je tma, tak n cestu dolů volíme lanovku
- zaměstnanec lanovky se nás ptá jak jsme se dostali nahorů (asi kvůli kombinovaným lístkům na autobus a lanovku)
- tváří se dost zmateně až vyděšeně , když mu říkáme, že jsme nahoru vyšli pěšky :)
- jednosměrný lístek nakonec získáváme, a zaměstanec jej následně kontroluje před vstupem, Ii když nám jej před deseti sekundami prodal
- asi jsme ho opravdu rozrusili :)
- dole ve stanici kupuji v sekci se suvenýry mačkací pěnovkový model staré šaliny kteru jsme jeli v Nagasaki, který po záčknutí vydává roztodivné zvuky - super věc! :-)
- u nádraží se loučíme s Radem, který jede zpátky do Fukoky busem a nasedáme na limmited express Kamome zpátky do Fukuoky, který máme díky railpasu zdarma