7.7.2019, neděle, den 2 - Rabbit island!

- dnes vstáváme dřív, okolo 9
- snídani kupujeme a jíme na nádraží
- lokálním shinkansenem Kodama vyrážíme směr Mihara
- vedle stanice shinkansenu je část původního hradu
- ve městě jsou všude na všem chobotnice, zřejmě je to místní maskot
- v přístavu je člun pobřežní stráže, velký lodní šroub a kotva
- podél přístavní hráze pokračujeme až k výhledu do vnitřního moře, dál jít nejde
- cestou zpátky kupujeme bento a momiji omiage
- pokračujeme Kure line Hiroyuki do Tadanomi
- jdeme do přístavu, kupujeme listky na přívoz a krmivo pro králíky
- přívoz pojme i auta a jede asi 15 minut, zřejmě obsluhuje více ostrovů ve vnitřním moři
- v přístavu na zaječím ostrově vidíme první zajíce - jsou všude! :D
- kontrolujeme odjezd přívozů a jdeme směrem k elektrárně
- elektrarna byla dieselová a poháněla vjenské instalace na ostrově
- ted je to hezká urbexová budova zarostlá zelení
- pokračujeme do kopce, cestou průběžně krmíme králíky
- obědová pauza ve stínu
- procházíme kolem trosek dělových baterií které kdysi bránily okolní průlivy
- místo jedné baterie později byly cisterny s jedovatým plynem
- scházíme dolů k moři, je tu nádherný výhled na ostrovy vnitřního moře
- zarostlý tunel, ve kterém bývaly cisterny s jedovatým plynem
- přicházíme k rekreační budově, podle infotabule zde byly dřív vojenské baráky kde skladovali jdovatý plyn - mimo jiné yperit, fuj
- je tu i plavecký bazén, otvírá však až za týden
- poblíž je však koupací pláž, tak se tam jdeme schladit
- je to velmi osvěžující, voda je chladnější než v Toyame nebo v Beppu
- hezký výhled na okolní ostrovy
- vyhlídky a maják
- všude zajíci, náhodně vybíhají z keřů
- přicházíme k místní šintoistické svatyni, naneštěstí je v celkém špatném stavu
- dle informační tabule možná svatyni někam přesunuli
- nahoře se tyčí jeden ze dvou obřích elektrických stožárů, přez které vedou elektrické kabely mezi ostrovy ve vnitřím moři
- zjištujeme, že další přívoz odjíždí od druhého mola, které je velmí blízko
- druhý přívoz je v zásadě obyčená lod, trochu menší než podobné lodě na Vranovské přehradě a vozí jen lidi, ne i auta jako první přívoz
- nasedáme na vlak zpátky do Mihary, cestou je hezky vidět blízká loděnice a lodě na vnitřním moři
- na stanici v Lawsonu kupujeme Kizuna AI merchanise a krokety
- stanicí celkem dobře třesou shinkanseny projíždějící plnou rychlostí (Mihara nění až tak důležitá a staví tu jen shinkanseny Kodama, další jen projíždějí plnou rychlostí ~300 km/h)
- nasedáme na Kodamu do Hiroshimy
- zjištujeme, že podchod od nádraží vede až k řece, dobrá zkratka
- sprchujeme písek a sůl od kupání v moři
- velké prádlo

- pre Rada boli transport na Rabbit island príliž drahý (nemá JR pass) a tak celé doobedie pozeral Dragonball a poobede sa prechádzal po záhradách Shukkeien.

6.7.2019, sobota, den 1 - Hiroshima

- dospávání jetlagu do ~12:00 (lokálního času)
- jdeme do Okonomi Mura (okonomiyaki village) na oběd
- několik pater mini okonomiyaki restaurací
- v jedné sme zakotvili, dost dobré a vydatné jídlo, po jedle sa pridáva Rado
- dále vyrážíme prostornou arkádou směr Peace Park
- v arkade je Shonen Jump point
- nakupujeme pár věcí v 100 yen obchodě Daiso
- obhlížíme jedno mstní knihkupectví
- dorážíme do Peace Parku, pěkné, prostorné
- jdeme do muzea atomového útoku na Hirošimu, je to tam fakt dost drsné
- v muzeu mají hodiny počítající počet dní od útoku a posledního jaderného testu
- dale jedeme k atomovému  dómu
- budovu průmyslového paláce podle návrhu českého architekta Jana Letzl zasáhla tlaková vlna téměř kolmo shora, část zní tak zůstala stát
- dnes je to hlavní symbol jaderného útoku na Hiroshimu
- dále vyrážíme směrem k Hiroshimskému hradu
- cestou fotíme parní lokomotivu
- procházíme po mostě přes hradní příkop kolem kotviště vyhlídkových lodiček
- v areálu hradu je hezká zřejmě nově zrekonstruovaná shinto svatyně
- je to Gokoku Shrine
- sochy ryb a koní
- už je celkem tma, dorážíme k hlavní budově hradu, vypadá pěkně i když se zřejmě jedná o rekonstrukci
- večeře, tonkatsu
- arkáda Taito station
- dobře vybavená - MaiMai, Reflect Beat, Densha de GO, DDR, Sound Voltex, Pop n Music, atd.

3-5.7.2019, středa-pátek, den ~0 - Cesta do Japonska

- do Prahy z Brno Dolní Nádraží Regiojetem
- ubytování opět v bývalé ubytovně pro piloty ČSA, hostelu Modrá
- vstáváme brzo, kolem 4:00, aby sme stihli odlet v 7:05
- jedeme busem na letiště
- letadlo ČSA má spoždění hodinu a půl, yay
- máme 5 hodin v Miláně než nám letí letadlo do Japonska, dáváme si "Traditional Antic Pizza", prozkoumavame terminal, kupuju si nafukovací pokova polštář pod hlavu do letadla
- let Airbusem 330 z Milana do Narity u Tokya
- seděl sem u okna, hezký výhled, ale malo mista pro nohy kvůli krabicím s elektronikou pro in flight entertainment system, klimatizace lepsi nez Boingu minule, jidlo v pohode
- v Narite zataženo, hodně se tu staví venku a vevnitř, asi příprava na olympiadu příští rok
- první výběr v bankomatu, kupuji neomezenou datovou SIM za 5500 yenů, ostatní šetří a kupují levnějš SIM s datovým limitem, jako přenosné AP bude opět sloužit Android telefn co jsem předloni
- aktivujeme railpas
- bookujeme spojeni vlakem do Hiroshimy, SL Hityoshi na Kyushu, Sunrize Izumo v našem termínu už je naneštěstí vybookovaný, budeme muset vymyslet alternativu
- jedeme JR Narite Express vlakem na Shinagawa station
- shinkansenem Hikari do Shin Kobe, ve vlaku kupujeme vlakove Bento, kuodivu nejde platit kartou (asi jiny typ shinkansenu, predloni to slo)
- v Shin-Kobe (moc pěkná stanice v lese mezi dvěma tunely)
- shinkansenem Sakura jedeme do Hiroshimy, jetlag se celkem projevuje a jsme dost ospalí
- Nádraží v Hiroshimě je velké a jsou kolem něj velké mrakodrapy a obchdní domy & šalinový terminál
- K backpackers hostel je celkem kousek od nádraží
- v hostelu nás vítá Rado - long time no see! :)
- umít, dát věci nabít a dospávat jetlag

4.8.2017, Piatok, den 22 - Dlhý návrat domov

Ráno sme sa velice skoro zobudili a vyložili kufry von z izby a potom von z hotelu.

V strese sme chytili bus a tlačili sme sa s kuframi s miestnymi.

Došli sme do Ueno station kde sme chytili vlak Skyliner do Narity ktorý šiel asi 45 min a stál nás asi 2500 yenov.

Na letisku sme si hodili kufry na vozík, overili sme si, že nám Alitalia naozaj preveze 2 kufre, nakúpili ešte posledné suveníry (a čaje) a na poslednú chvíľu sme prešli bránou do lietadla.

Leteli sme dlho, ale Alitalia nás znova pohostila. Mali sme lepšie lietadlo a lepšiu klimatizáciu. Martin ma téóriu, že to bylo díky cestovnímu talismanu z Kanda shrine.

Doleteli sme do Milána, kde sme už mali dosť času na prestup. Vstúpili sme do ČSA lietadla a doleteli sme do Prahy. V tomto lietadle nás už nepohostili.

V Prahe už bola tma. Na naše prekvapenie nám nič nekontrolovali na letisku. Žiadne zbrane, clo, tulenie kože, nič.

Martin sa naštastie dohodol s Pražským kamarátom, ktorý sa ponúkol, že nám odvezie bágle z letiska na autobusové nádražie Florenc. Keďže batožiny bolo veľa, sme sa do auta všetci nezmestili. Martin šiel napokon s kamarátom a báglami autom, kým Michael a ja sme šli MHDčkou. Trvalo to prekvapivo dlho a nakoniec sme boli radi, že sme si rezervovali vlak do Brna až na 23:55 (pre porovnanie lietadlo priletelo okolo 21:20). Praha, čo to má znamenať?

Na florenci - kultúrny šok - platilo sa za záchody.

Student agency bus prišiel do Brna okolo 2:15. Pre Martina a Michaela došli rodičia. A mne ostali len oči pre plač (né, v pohode). Nechcelo sa nám čakať na rozjezdy (ktoré chodia z hlavasu vždy o celej hodine), tak sme si vzali taxíky. Domov som prišiel okolo 3:00 a spať asi až o 3:30.

Tažko teraz uzavrieť celú dovolenku do jednej vety, ale predsa sa pokúsim:

Bolo to neobvyklé a úžasné tri týždne !

Ďakujem, priatelia.

3.8.2017, Stvrtok, den 21 - Akiba a Kemono Friends!

Posledni necestovni den v Tokyu - plan je tedy jasny, Akihabara a Kemono Friends Garden.

Akibu zaciname v Kanda Shrine - nekdy taky nazyvane Love Live shrine, podle anime Love Live, ve kterem se vyskytuje. Svatyne je na prekvapivem kopecku a je velmi pekna. Jak uz jsme videli na vice mistech, v teto svatyni maji specificke votivni ema tabulky - tentokrat v anime/manga stylu. A nejden ze jsou tabulky z jedne strany potistene manga obrazkem ale vetsina je jich moc pekne pomalovanych lidmi, kteri je ve svatyni koupili a zavesili.

Kupujeme taky jednu tabulku a zavesujeme ji mezi ostatni. Zkousime take robotickeho lva ktery vydava vestby a gachapon s upominkovymi predmety ze svatyne. U miko ve stanku taky kupuji cestovni talisman - mame to prece jenom 10 000 km tak se muze hodi.

A pak hura zase dolu, do Akiby - nasleduje pruzkum obchodu a posledni a pomerne vydatne nakupy. K obedu volime mistni restauraci, ktera ma prekvapive dobre ceny a dobre jidlo! :) Rado je nakonec obchody znaven a rozhoduje se vyrazit na umele ostrovy v Odaibe.

Odaiba je sústava veľmi pekný ostrovov uprosted Tokia s rozsiahlou plážou a zelenými plochami. Dá sa na ne dostať vysoko položenou železnicou, alebo peši po Rainbow Bridge (Yurikamome line - obsahuje znamou splhaci smycku na most). Na pláži sa zabávala a popíjala pomerne veľká skupinka japonských študentov/školákov - zrejme oslavovala koniec školského roka(?).

My s Michaelem zustavame v Akibe a obihame posledni obchody a pak jdeme do Arkady. Konecne si davam DDRko - v sandalech a s bolavyma nohama to neni uplne idealni, ale jinak dost super. :) Taky s Michaelem zkousime Purikuru (fotobúdka, pozn. koaut.) - dost zajimave fotky to produkuje. :D

Pak vyrazime na defakto posledni akci naseho pobytu v japonsku - do Kemono Friends garden v Ikebukuru. Michael tuto akci nasel na japonskem Twitteru a melo by se jednat o kavarnu nebo restauraci v Kemono Friends stylu.

Restauraci mame celkem problem najit, ale nakonec ji Michael lokalizuje na strese vysoke pachinko herny. Vstupne je 2000 Yenu - clovek za to dostane 1000 Yenu voucheru a pamatecni sklenicku se Servalem, do ktere si muze tocit limonadu porad dokola. Za 3000 Yenu clovek dostane podobne fungujici pivni sklenici.

Hned jak si sedame dava se s nami do reci jeden Japonec - umi celkem dobre anglicky a povolanim je ucitel zemepisu. Kde je ceska nebo slovenska republika uplne nevi ale Evropa vi kde je. Puvodem je z Kobe a v Tokyu je momentalne na studijnim pobytu. Je to samozrejme velky fanousek Kemono Friends a ma v planu se z Tokya vydat do Tobu ZOO podivat na tucnaka Grape-kuna, dobre znameho vsem fanouskum Kemono freinds.

Na jidlo si davam Servali omusoba - "nas" Japonec si objednava Cerulean cukrovou vatu, ktera dokonce modre sviti! :) Davame se do reci se skupinkou otaku - pry jsou puvodne idol otaku, ale posledni dobou se venuji Kemono Friends. Dost se jim libi moje tricko s Totorem, ktere jsem dostal o od tatky k vanocum, zvlast kdyz se dozvidaji ze jej vyrobil sam. :)

Davame s nimi stylove skupinove foto u Japari Busu, ktery v zahradce maji. Gao! :)

Pak uz zase hura "domu" na Minami Senju, do Yuohu a balit.

2.8.2017, Streda, den 20 - Tokyo Tower, Akiba a večeře s Korejcem

Predposledni plny den v Tokyu - moc sme tu toho zatim nevideli (mimo Akihabary) tak je cas to trochu dohnat. :) Na vecer jsme taky domluveni na veceri s Korejcem ktereho zname prez Radovu sesternicu.

Nejprve vyrazime na Tokyo Tower, slavnou dominantu Tokya. Sice uz Tokyo Tower neni nejvyssi vezi v Tokyu (Skytree je o dost vyssi), ale porad je to nesmrtelna klasika. :)

Nejvyssi pozorovatelna je mimo provoz, ale hlavni pozorovatelna funguje takze pohoda. Z pozorovatelny je super vyhled na betonove more vsude kolem - a dokonce i normalni more v tokyjske zatoce! Ukazuje se ze je videt az do Yokohamy - mel by byt videt Landmark Tower i Yokohamske ruske kolo. Pekne je videt i Odaiba.

Pozorovatelna ma i pruhlednou cast podlahy - a hlavne postovni schranku! Toho vyuzivam a konecne posilam pohlednice znamym lidem - vcetne Věžníka v Písku (z veze na vez :) ).

V obchodech pod vezi nakupejeme omyage pro lidi doma a pote vyrazime do Ginzy - neni to odsud daleko. Donecne si davame kaiten sushi (sushi restaurace kde sushi jezdi na telircich dokola na pasu - v Brne sou minimalne dve takove) v budove co vypada jak obri S390. Ceny sou v pohode a navic je z restaurace super pohled dolu na Ginzu.

Po jidle chvili bloudime po Ginze a snazime se najit kde by mela byt brana z anime/mangy/light novely Gate - nakonec konkretni misto nenachazime I kdyz nektera mista jsou nam povedoma.

Hned vedle Ginzi je Cisarsky palac, kde jsem doted vubec nebyli. Vyrazime tam tedy aspon trochu nakouknout. Areal je obrovsky, plny opevneni, zahrad a muzei - to vsechno uprostred Tokyjskeho more mrakodrapu. V jedne budově dokonce trenuji kendisti. Prochazime arealem a nasi exkurzi koncime u vodniho prikopu Chidorigafuchi.

Zacina trochu prset a jeste mame do vecera par hodin casu, tak vyrazime pokracovat s pruzkumem Akihabary. Akiba za deste je taky zajimava - reklamni maidky a cosplayerky vytahli roztomile destniky, coz vypada dost cool. :)

Na miste se rozdelujeme a kazdy vyrazime prozkoumat neco trochu jineho. Ja zapadam celkem na dlouho do mistniho mnohapatroveho Animate, ktery ma ve sve nabidce obrovske mnozstvi velmi peknych knizek o kresleni a artbooku.

Sraz s Korejcem mame nakonec v sedum, klasicky u psa - u sochy Hachika v Shibuye, ktery stale ceka az mu dobehne build Libre Office pro ARM v Koji. S Korejcem se potkavame a vyrazime soukromou zeleznici nekam trochu klidneji - Shubuya je momentalne fakt precpana.

Cilova ctvrt je opravdu o poznani klidnejsi a dost pekna - je tu hodne zajimavych obchodu i restauraci a hustotu zastavby nam trochu pripomina Harajuku. Korejec nam doporucuje Okonomyaki restauraci - na zdech ma obrazky z Evangelionu a jidlo maji fakt dobre! Uz sme meli Okonomyaki na festivalu v Beppu, ale tohle chutna a vypada zase jinak.

Korejci jsme vypraveli celkem dost o Ceske Republice a vzhledem k tomu ze sbira magnety jsem mu dal nekolik znojemskych magnetu do jeho sbirky. Potom jsme se rozloucili, Michael zapomnel japonskly destnik z Enoshimy v sedmicce a vyrazili jsme na cestu zpet do naseho hotelu.

1.8.2017, Utorok, den 19 - Enoshima

Našim dnešným cieľom bola Enoshima - malý ostrov na južnom pobreží Honshu, juhozápadne od Osaky.

Ráno sme teda nasadli na vlak ktorý nás odviezol z Tokia cez Yokohamu na stanicu Ōfuna. Tam sme presadli na monorail (taká lanovková šalina - má jednu kolej nahoře po které jede) ktorý nás doviezol až do zastávky Enoshima. Tam sme pri prvý krát videli automat na noviny, ktoré sme si bez váhania kúpili.

To sme však ešte neboli na ostrove - vydali sme sa teda jeho smerom. Cestou sme prechádzali malebnými uličkami kde sme videli viacero kšeftov s kúpacími potrebami a suvenýr-shopov predávajúcich všeličo týkajúce sa monorailu. Zdá sa že je to celkom obľúbená lokálna atrakcia.

Postupne sme začali byť hladní, tak sme sa stavili v lokálnej Ramen reštike. Platilo sa v automate ktorý ti vytlačil lístok s tvojou objednávkou. Tento si dal obsluhe, ktorá ti jedlo uvarila a zanedlho priniesla.

Ako sme si pochutnávali na Ramene, začalo pršať - bola to pre nás vítaná zmena - pršalo hádam prvý krát počas našeho pobytu v Japonsku. Dážď nás neodradil po dojedení sme šli ďalej. Prešli sme cez most spájajúci Enoshimu so zbytkom Japonska. Most bol pekný a pomerne dlhý, lemovali ho akési sochy.

Došli sme na ostrov, kde sme prezerali rôzne suvenýry. Medzitým však dážď zosilnej do miery kedy sa už nedal ignorovať - porídili sme si teda pekné priesvitné dáždniky. Niektorí sporovliví jedinci toto spravili príliž pozde a dosť premokli.

Vyzbrojení dáždnikmi sme sa vydali hlbšie do ostrova (ktorý neni tak veľký). Dominujú mu malebné úzke uličky, vysoké schodištia a do prírody zasadené tóry a svätyne. Velice pekné.

Keďže dážď nepoľavoval, Martin s Michaelom sa rozhodli počkať pri jednej svätyni (ku ktorej viedol eskalátor), kým prejde najhoršia smršť. Ja som tú trpezlivosť nemal a vydal som sa ďalej okolo ostrova. Uličkami vtedy už tiekli potoky vody, čo bola paradoxne docela zábava. Viac ako do nitky premočený už nebudem, nie?

Na západe ostrova mali byť zaujímavé jaskyne, tzv. "Iwaya Caves". Podľa googlu zatvárali o piatej, čo sa nakoniec ukázalo ako nepravda (na miste bylo napsano ze maji az do sedmi). Keďže som toto nevedel a do piatej už ostávalo asi len polhodina, ponáhľal som sa ku vchodu do jaskýň, ktorý sa nachádzal pri prekrásne tvarovanom skalnatom pobreží. Naštastie mali otvorené a po zaplatení asi 500 yenov ma vpustili dnu.

Jaskyne boli dve a boli tématizované do legendy o Enoshime. Podľa legendy v dávnych dobách terorizoval obyvateľov žijúcich blízko Enoshimy päťhlavý drak ktorý hniezdil v neďalekom jazere. Vidiac utrpenie obyvateľov zniesla sa na zem bohyňa Benzaiten (s patričnými efektami) a za svoje sídlo si zvolila Enoshimu (ktorú pred tým zvihla z morského dna). Drak sa do bohyne zamiloval a chcel ju za ženu. Tá ho však odmietla a vysvetlila mu ako odporne sa choval k dedinčanom. Toho to tak zahambilo, že sa zmenil v horu (ktorá sa teraz volá dračia tlama, resp. Dragon's-Mouth Hill, resp. tatsu-no-kuchi yama).

Jaskyne boli plné lampiónov a sošiek. Na konci druhej jaskyne bola osvetlená socha draka, ktorý sa mal začervenať ak si si niečo prial a tleskol rukou. Alebo mal zarevať? Už neviem. Na jednu pasáž nám dali do ruky sviečku na osvetlenie. Celkom sranda.

Po jaskyni už nepršalo a ja som sa znova stretol s Martinom a Michaelom, ktorí si práve obzerali dračiu svätyňu. Oni sa potom vydali smerom na jaskyňe (ktoré boli ako sa ukázalo stále otvorené) kým ja som sa pobral späť do Tokia.

Najedol som sa v pizzerii (M&M krútili hlavami - v Japonsku ideš na pizzu?) a monorailom a vlakom sa vrátil spať do Tokia a do hotela. Oddychoval na izbe až okolo desiatej prišli Martin a Michael.

Prý jeli zpátky místním šalinovláčkem Enodenem, který místy jezdí lidem půl metru od domu a na některá nastupiště se mu nevejdou všechny vagóny. Enodenem dojeli do Kamakury z které pak jeli už normálním vlakem (zpožděným kvůli bouřce!) do Uena, kde si zašli na nádraží na večeři.

Ešte sme chvíľu kecali na únikovom schodišti a pobrali sa spať.

Ďážď nebolo rozumné podceňovať - večer som zistil, že mi namokla peňaženka a tenisky sa začali rozpadať - musel som ich vyhodiť.

31.7.2017, Pondelok, den 18 - Dlhá cesta spät do Tokia, večerná Akiba

Dnes sme vstali pomerne skoro ráno a vydali sme sa do našej poslednej destinácie - späť do Tokia. Cestovali sme (ako inak) vlakom a prestupovali sme asi dva krát. Ráno sa nám dokonca podarilo stihnúť o niečo skorší šinkáč (asi o 8:19), tak sme boli radi. Na Minami-senju sme vystúpili okolo pol piatej. Cca 1100 km za ~6 hodin - to de. A vše z toho samozrejme na Railpass. :)

Šli sme rovno do hostela Juyoh kde sme sa checkli, zaplatili za izby a uložili si veci. Michaelovo kašlanie sa zhoršilo a teda sa rozhodol ostať na izbe. Ja s Martinom sme šli ešte večer do Akiby na kupovať a pozerať obchodíky.

Našli sme napríklad 6-poschodový obchodný dom (bookoff), kde predávali použité knihy. Such cheap! wow! Dost tam toho bylo klidne za tretinu az ctvrtinu a i pomerne neve mangy bylo mozne kupit u pulku az o tretinu levneji, v zavyslosti na tom kdy daný díl vyšel.

 Ďalej sme navštívili Don Kichot (naproti od pobočky Madreamin kterou jsme přibližně před dvěma týdny navštívili), kde si Martin kúpil ďalší kufor - už sa nám nemali kam pomestiť všetky tie mangy a figúrky. Ja som si kúpil šiltovku. Kufr byl skládací, stál asi 5000 yenu a jmenoval se "157 bag". Hádejte aka je maximalná velikost zavazadla do letadla ? :)

Prekvapilo nás, ako veľa obchodov bolo stále otvorených, dokonca okolo desiatej večer. Zanedlho sme však tiež pobrali späť do hostela - bolo toho dneska dost. :)

30.7.2017, Nedela, den 17 - Opice, kupanie a ohnostroj

Dneska bol nasim cielom Beppu Monkey Park, (mozno) Akvarium a vecerny festivalovy ohnostroj.

Vstali sme a nieco pred deviatou vysli z hotela. Mierili sme do Monkey parku (Takasakiyama Nature Zoo) na juhovychod od Beppu. Problem bol ako sa tam dostat. Na internete sme nasli autobusove linky ktore tam premavaju, no nikde sme nevedeli najst casove plany tychto liniek.

Doprava tam bola teda zmatena a trochu frustrujuca. Najprv sme cakali na bus A60 na jednej zastavke pri hlavnej stanici, ale ked asi 5 minut nechodil, usudili sme ze uz nepride a vydali sme sa na hlavnu stanicu. Na polceste na hlavnu stanicu nas minul nas bus, ktory, ako sa ukazalo, meskal. Dosli sme teda na stanicu, kde sme pockali na dalsi spoj (netrvalo to tak dlho).

Spoj AS60 nas odviezol blizko ku komplexu Akvarium-Opice ktory sa nachadza na uzkom rozhrani medzi morom a vrchom Takasakiyama. Presli sme cestu a vstupili do arealu monkeyparku. Kupili sme si 3 vstupenky po 510 yenoch (pohrdli sme 100-yenovou vstupenkou na kratky monorail).

Po vstupe sme kratko stupali do kopca a dosli sme na hlavnu plosinu kde sa rozpinal hlavny areal. Tam uz nas cakali stovky opic. Opice vascinou polehovali alebo vyberali inej polehujucej opici z kozuchu spiny/parazity. Ine opice pobehovali, alebo sa liepali po roznych preliezkach z dreva. Sympaticka japonka s mikrofonom komentovala opice. Alebo hovorila nieco uplne od veci - neviem, lebo som jej nerozumel. Viacere opice mali mlade zavesene na ich bruchu. Male opicky boli velice mile.

Po istom case sa zacalo z reproduktoru ozyvat divne ujukanie (halekani). Rozmyslali sme ci sa nahodou nejaka opica nedostala k mikrofonu a opojena mocou nezacala zneuzivat tuto situaciu. Ako to realne bolo sa uz asi nikdy nedozvieme. Opice sme opustili a znova prekrocili cestu k akvariu. Vychod od opic siel cez Suvenyr shop, ktoreho hlavnou temou boli - uhadli ste - opice. Kupili sme tam teda nejake suvenyry.

Kedze akvarium sme videli uz v Kyotu, na toto akvarium v Beppu sme sa vykaslali a zamierili k plazi. Plaz bola vzdialena asi 15 min pesi. Plaz bola celkom pekne, upravena a piescita. Mala dve obojovane priestory urcene na kupanie, v strede plaze bola piratska lod urcena pre deti na hranie. Nad plazou sa nachadzali sprchy, prezliekarne a restika. Piesok bol rozzhaveny tak, ze bolo neprijemne po nom chodit bosou nohou.

Po kratkom zvazovani sme si zamkli cennosti do coin lockerov, prezliekli sa, a zakempili sa do tienu nad plazou. Pre tu nepravdepodobnu moznost, ze by nas v Japonsku niekto okradol, sme si v nasej novej plazovej baze nechali iba nie-az-tak-cenne veci.

Chvilu sme sa kupali a vsimli si, ze vo vode s nami plavaju meduzy. Dobali sme do nich a ziadna z nich nas smrtelne nezranila. Ich klobuk bol prekvapivo tvrdy vzhladom na to, ako krehko vyzeraju. Martin nam vysvetlil, ze je to preto lebo su natlakovane vodou. Neskor sme si vsimli, ze na plazi bolo vyplavenych dost vela tychto meduz. Mozno ich deti alebo zriadenci plaze chytaju aby nezavadzali pri plavani? Ktovie.

Michael si siel lahnut do bazy a ja s Martinom sme este trocha poplavali. Doplavali sme na umely ostrov nachadzajuci sa priamo v strede zatoky, asi 100m pred oboma plazami. Ostrov sme preskumali (bol velmi pekny - s palmami, pitnymi fontankami, peknymi japonkami a na kratko ostrihanou zelenou travou). Naspat do bazy sme sa vratili po mostiku spajajucom ostrov a pobrezie - bolo to o hubu, kedze podlaha mostu (drevene dosky) bola totalne rozpalena.

Po dalsej chvili chillovania v tieni na baze (tak teraz hovorime oddychu) sme sa obliekli a vydali sa spat do Beppu. Stastnou nahodou nam isiel bus temer hned ako sme nasli zastavku. Slnko bolo take intenzivne, ze som sa stihol (mierne) spalit iba pocas doby kupania (pred tym a potom som bol nakremovany). Neskor v hoteli sme zistili, ze Martin tu niekde stratil plavky.

Pomerne rychlo sme sa dostali spat do Beppu, kde sme objavili akesi vystupenie (na luke kde vcera vystupovali japonski teenageri). Tentokrat tam nieco pachali zamestnanci JR (japan rail pozn. aut.).

Vystupenie skoncilo a my sme (hnani hladom) vyhladali restiku. Nasli sme jednu ktora na prvy pohlad vyzerala zavreta, ale nebola. Vnutri bola pomerne priestranna. Obsluhovala nas pekna japonka. Dali sme si toho pomerne dost, ale jedlo bolo dobre. Pri odchode nas odfotili japonky sediace pri vedlajsom stole (chcel som uputat ich pozornost a zatiahnut ich do diskusie, ale M&M mi v tom branili, asi im to v ich triezvom stave neprislo ako dobry napad).

Najedeni sme sa vybrali do parku pri nasom hoteli, kde sa mal konat zaver Beppu festivalu - ohnostroj. Uz hodinu pred zaciatkom ohnostroju tam bolo obrovske mnozstvo ludi. Dekou sme si rezervovali miesto na betone blizko pri pobrezi, aby sme mali dobry vyhlad na ohnostroj a Michael ho ostal strazit. Ja s Martinom sme sa vybrali obhliadnut zbytok parku.

Na hlavnej ploche pri vode sa tancoval tradicny tanec Beppu venovany Onsenovym bozstvam. Tancovali sa synchronne a v kruhu (resp. ovale) a niektori ludia tam reprezentovali rozne miestne firmy: Oita Bank, Kamenoi bus, atd. . Presli sme stanky a kupili si nieco na jedlo a na pitie. Po namahavom pretlaceni sa davmi sme sa vratili na nase miesto.

Chvilu pred zaciatkom ohnostroja sa pri nas objavila Keiko so synom a manzelom. Prehodili sme zopar slov (pomahal nam pri tom google translate - vie pozoruhodne dobre parsovat hovorenu japoncinu).

Zacal ohnostroj a trval asi hodinu. Cela akcia mala velmi peknu atmosferu - posobivy ohnostroj sprevadzany hudbou, japonky vo pestrofarebnych yukatach a  moderatorka s hlasom akoby isla puknut od stastia.

Po skonceni ohnostroju sme sa rozlucili s Keiko a jej rodinou a vydali sa kratkou cestou do hotela. Japonci boli - ako vzdy - disciplinovani davo-navigatori.

V hoteli sme vyzliekli totalne prepotene oblecenie a okupali sa v hotelovom onsene. Pred spanim sme vypli klimatizaciu v miestnosti aby sa Michaelovi lepsie spalo (klimatizacia mu nerobi dobre na hrdlo). Na druhy den sme sa teda prebudili totalne spoteni.

29.7.2017, Sobota, den 16 - Mount Tsurumi, Hotto Onsen a Keiko

Rano sme vstali o 8, a o 9 sme vyrazili na horu Tsurumi. Siel nam tam bus z hlavnej stanice. Tento bus nas odviezol zalesnenym udolim na dolnu stanicu lanovky. Na nej sme zaplatili 1600 yenov za spiatocny listok na Tsurumi.

Tento den bol pomerne oblacny, co znamena ze lanovka nas vyviezla do hmly. Nam to ale nevadilo, kedze hore bolo pekne. Okrem vrcholoveho patnika sme navstivili rozne vyhlady, mini svatyne a sosky (sedem bozkov stastia). Bolo tam hafo vazok a motylov, obcas nejake osy.

Ked sme pohodili vsetky povolene trasy, zviezli sme sa lanovkou spat dole. Za chvilu sme nastupili na autobus smerujuci spat do Beppu.

Nesli sme vsak az na stanicu, vystupili sme skorej pri onsene menom Hotto Onsen. Boty a ruksaky sme si zamkli do coin lockeru za 100 yenov, samotny onsen stal 210 yenov.

Tento onsen bol pomerne hojne vyuzivany a plavalo v nom pomerne vela spiny.

Martin tvrdi ze mineraly, ja tvrdim ze zosupana ludska koza. Onsen mal oddelene bazeny pre muzov a zeny.

Po vykupani sme sa vybrali smerom na nas hotel. Kedze Martina uz bolely nohy, on a Michael vyhladali autobus, ktorym sa odviezli k arkadam. Ja som siel pesi cez botanicku zahradu a okolo rieky.

Pri nabrezi som narazil na cast Beppu festivalu kde vystupovali skolaci a tancovali na rozne americke pesnicky, neskor dievcenska idol skupina aj spievala na rozne temy. Chvilu som pocuval, a pak sa ku mne pridal Martin s Michaelom. Martin si pak koupil jejich CDcko.

Okrem podia boli na tejto akcii rozne stanky s jedlom a pitim. Hoci sme boli hladni uprednostnili sme pitie a objednali sme si 4 panaky nahodnych alkoholov co tam mali.

Jak sme si popijali, prihovorila sa nam (Martinovi teda) jedna japonska teta. Posilneni alkoholom sme zburali nasu socialnu anxietu a zacali sa s nou bavit. Vedela obstojne anglicky a tiez uz nieco mala v sebe. Navrhli sme jej nieco ist zjest do restiky. Po istom inicialnom  pobehovani po festivalovych stankoch sme zakotvili v restike kde sme pili a hodovali. Na tetku (ktora sa mimochodom vola Keiko, ma muza a deti) posobil alkohol silnejsie nez na nas, kedze bola mensej vahy. Celkom dobre sme sa pobavili a potom odfotili s nou. Po  restike sme chvilu pobehovali po stankoch a pak sa s nou rozlucili (Michael ma jej facebook).

Potom sme este isli chvilu hrat arkadove hry, predovsetkym MaiMai (pracka). To nam ale nevydrzalo dlho a po asi 30 minutach sme zamierili spat do hotela.

Spoteny jak svin (po osprchovani ale!) sme sa vdacne ponorili do hoteloveho onsena. Po chvili relaxacie sme sa vratili do izby kde sme zalahli (pred tym sme ale uploadli fotky, dali nabijat zariadenia, napisali blog, atd.).

28.7.2017, Piatok, den 15 - Steampunk (Kannawa a 7 pekel)

Rano sme vyspavali pomerne dlho, skoro do 10, z hotelu sme sa vyteperili nieco po 11-tej.

Nasim cielom bola dneska mestska cast Kannawa (v ramci Beppu). Google maps nam doporucil nejaky autobus iduci 12:05. Cakajuc nan sme si kupili a zjedli jedlo z kombini. Na zastavke sme zistili, ze do Kannawy jazdi ovela viac busov nez to co nam ukazuje google. Na jeden vhodne vyzerajuci sme teda nasadli.

Vchadzalo sa strednymi dverami, kde sme si pipli suica kartu. Vystupuje sa zase vzdy pri vodicovi, kde si druhykrat pipnes kartu a odrata sa ti zodpovedajuci pocet bodov na SUICA karte.

Ten autobus co sme zvolili bol tak trochu okruzny, tak sme sa trochu zbytocne povozili, ale co uz.

Vystupili sme na stanici Kannawa Bus Terminal, kde sme okamzite spozorovali zmeneny raz mesta. Odvsadial trcali rozne trubky z ktorych srsala para, z roznych miest na zemi sa tiez parilo. Jestlie doted bylo 33 stupnu a 90% procentni vlhkost vzduchu tak to taky bylo minimlane 100% a vic, pac ta para uz nema kam jit.

Pofotili sme tuto steampunkovu atmosferu a vydali sme sa smerom na Beppu pekla (Jigoku).

Pekla z Beppu su specialne miesta kde vyviera termalna voda s pekne upravenymi zahradkami. Je ich sedem a da sa na ne kupit jednotna vstupenka za 2000 yenov. Co sme aj urobili, na prvej zastavke.

Az do piatej sme potom tieto miesta obiehali (v Japonsku skoro vsetko zatvara o piatej). Museli sme ich stihnut vsetky pretoze na kazdom Jigoku sme dostali jednu peciatku a nebudeme mat predsa nekompletnu zbierku!

Videli sme toho opravdu hodne - velka jezera vrouci vody, aligatory, pirane, vareni na pare, bahenni vulkany. Take sme sy vyfotili selfie se skupinou stredoskolacek, ktere plnili funkci dobrovolnych pruvodcu a povykladali nam o mistnich zajimavostech.

Po absolvovani vsetkych jigoku sme odkracali (asi 20 min cesty) na najblizsiu JR stanicu a odviezli sa na hlavnu stanicu Beppu. Tam sme zistili, ze Beppu festival sa uz zacal. Nejake japonske tetky hrali na bubnoch pri stanici. Navyse cast mesta bola uzavreta pre auta a bolo tam vystavenych kopu stankov. Vdacne sme medzi nimi zacali oscilovat a najedli sme sa roznych japonskych tradicnych jedal, i napili sa piva.

Spokojni (ale do nitky prepoteni) sme sa vybrali spat do hotelu. Nutne sme uz potrebovali vyprat. Tak sme v hoteli zlozili ruksaky a Martin a ja sme zavrecovali spinave pradlo a vybrali sa hladat pracovnu. Tu sme po chvili nasli a pradlo vyprali a vysusili. V okoli pracovne sa zdrzovalo mnoho svabov ktore sme vsetky hromadne pomenovali Mistr Cockroach.

Hned jak sme prisli s vypratym pradlom spat do hotela, skocili sme do hoteloveho onsena na piatom poschodi (hotel nemal sprchu, len onsen). Je to docela relaxujuce po celom dni sa ponorit do onsena (tento nebol tak vrely ako ten nas prvy v Kurobe).

Po onsene uz nenasledovali nic produktnivne, iba standardne denne tearDown akcie, upload fotiek, nabijanie zariadeni, a pod. Okolo jednej sme zalahli.